František Doubek byl malíř, grafik, ilustrátor a také učitel. Byl přítel přesně o tolik starší, aby mohl mladšímu otevřít oči, aniž se od svého žáka odtrhl.
   Pro jeho rozkošnou výslovnost písmena el jsme mu přezdívali „těleso kulička“. Do třídy s ním vplula nevázanost, která se vzápětí proměnila v nefalšovanou, nevynucenou pozornost.
   Pro Písek dokázal pozapomenout i na rodné Milevsko. Písek za něj sotva najde náhradu, protože jako jeden z mála dokázal být i doma prorokem. Stal se jeho dvorním malířem a Písek už navždycky bude vypadat tak, jak si ho vysnil. Dovedl nejen načrtnout obrysy, ale opatřit je povrchem. Kámen byl vskutku kamenem, kov kovem, avšak nejen ve hmotném smyslu. Pod povrchem pulzovalo cosi, co jinak nikdy neuvidíme, jako nikdy nespatříme zemské jádro.
   František byl všude. Jednou jsem se zájezdem navštívil Řím. Znenadání jsem v kryptě pod chrámem svatého Petra zaslechl jeho hlas. Ano, byl to on, vedoucí houf píseckých studentů na výpravě za krásou.
   Hodně jsme spolu udělali a ještě víc plánovali udělat.
   Byl věčný chlapec a stáří se mu vyhnulo, pochopilo, že na něj si nepřijde.
   Doufejme jen, že František nyní tam, odkud není návratu, zase maluje a kreslí.

   (František Doubek, člen UČS a stálý přispěvatel Obrysu-Kmene, zemřel právě před rokem)

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]