Jméno spisovatele Vojtěcha Friče jsem jako kluk už četl na titulních stranách dobrodružných knížek za výlohou nakladatelství Toužimský a Moravec na Palackého třídě ve Vršovicích, dnes Moskevské. To jsem ještě nevěděl, že jejich autor již proslul jako cestovatel po Jižní Americe, kde prožil téměř deset let svého života. Jeden jeho tehdejší pobyt mezi indiánskými kmeny Čamakoků, Bororů a Kaďuveů nezůstal bez následků. Zamiloval se do indiánské dívky Lorai (Černá kachna) a narodila se jim poté dcerka Hermína, která se měla dokonce dožít neuvěřitelně vysokého věku 104 let! Jejich syn Rodolfo Ferreira Fric se ve věku 70 let vůbec poprvé objevil v Evropě v roce 2012 a pobyl celý měsíc v České republice.
Botanik, spisovatel, etnograf, novinář a také fotograf Alberto Vojtěch Frič (1882–1944) po sobě zanechal vzácné fotografické dokumenty, které po časovém odstupu získaly celosvětový význam. Více se lze dočíst v knize Čerwuiš aneb z Pacheka do Pacheka oklikou přes střední Evropu (nakladatelství Titanic, Praha 2011), v které se po sto letech vůbec poprvé setkal dědeček dobrodruh, milovník kaktusů a znalec indiánských kultur se svým indiánským vnukem.
Kdy dali Fričové o sobě poprvé vědět?
Příjmení Frič bylo v českých zemích vždy nějakým způsobem propleteno s odvahou a následným dobrodružstvím. Svoji odvahu předvedl už Josef Václav Frič (1882–1890). Básník, dramatik, novinář, ale hlavně radikální politik se postavil do čela pražských studentů při vzpouře proti ztuhlému rakouskému absolutismu. To ho přivedlo do vězení a po čase mu byla umožněna emigrace. Další jeho syn, význačný český zoolog, palentolog, geolog a pracovník Muzea království Českého Antonín Frič (1832–1913) měl zase dva syny, Jana (1863–1897) a Josefa (1861–1945), kteří vynikli na poli astronomie. Ti zase založili podnik na výrobu optických přístrojů. Nebeskou báň pozorovali rovněž z vyhlídky na umělé jeskyni v pražském parku Moritze Gröbeho, nyní Havlíčkových sadech. Později také z jedné věže nádraží Františka Josefa I., dnes Wilsonova. Zde jim však v pozorování nebeských těles překážel kouř z parních lokomotiv. Nakonec stáli u zrodu hvězdárny v Ondřejově na vrchu Žalý. Na staré budově jsou dosud slova z básnické sbírky Písně kosmické z pera jejich kmotra Jana Nerudy a ve štítě kresba několika žab, které snad mohly pobývat na měsíčním povrchu. Oba přírodovědci spolupracovali s Klubem fotografů amatérů v Praze a byli znalí fotografie v oblasti astro- a mikrofotografie.
Jediný ze synů J. F. Friče vystudoval práva – nejmladší Vojtěch, známý advokát a pražský politik. A jméno jeho syna rovněž Vojtěcha, který si přidával k podpisu i španělský překlad Alberto, bylo a navždy zůstane spojeno s odvahou a věčnou touhou po dobrodružství. V Jižní Americe poznal desítky indiánských kmenů a sdílel s nimi obyčejný život, poznával indiánské jazyky a sbíral etnografika. Jeho cesty ho přivedly do zapadlých koutů Brazílie, Bolívie, Argentiny, Paraguaje a Uruguaje. Klíčovým pobytem byla jeho druhá cesta (1903–1905), mířící do nitra kontinentu. Celkem v letech 1901 až 1929 podnikl sedm výprav. V pražské Náplavní ulici si v roce 1908–1909 pronajal byt, v němž pobýval indián, osobní Fričův přítel Čerwuiš, který s ním přicestoval do Čech a svým ústrojem, spíše odhalením, způsobil ve městě velké pozdvižení. Povšiml si ho tehdy také spisovatel Jaroslav Hašek…
Po vzniku samostatného Československa se stal začátkem 20. let zástupcem republiky pro Jižní Ameriku, neboť bylo třeba nový stát propagovat, získávat obchodní kontakty, odbytiště, včetně výstavby průmyslových podniků, cukrovarů apod. Tehdy ještě do ciziny nelétaly vládní letouny s prezidentem a přeplněné podnikateli, co nejdříve složili tučný peníz, aby spatřili nějakou exotickou zemi. Na postu ministerstva zahraničních věcí byl tenkrát Dr. Eduard Beneš, který si někdy nepočínal zcela správně, a tak vše nedopadlo příliš dobře. Asi po dvou letech se A. V. Frič vrátil domů. Hned na začátku své krátké diplomatické kariéry Frič založil časopis Očista, v němž zveřejňoval chyby a prohřešky Dr. E. Beneše, podložené důkazy, které však nechtěl medializovat, nýbrž přeložit nezávislé justici. Snažil se, seč mohl, aby imunitou chráněného, a tudíž nezažalovatelného poslance dostal k soudu. K žalobě na svou osobu ho však Frič nevyprovokoval ani bílou barvou vyvedenými metr vysokými písmeny na zdi své vily Božínka v Košířích – „Dr. Beneš je lhář“.
Do Prahy z Fričových cest přicházely bedny s etnografickým a archeologickým materiálem. Současně také zasílal fotografické negativy. Publikoval v odborných i populárních časopisech po celém světě.
Od 20. let se systematicky zabýval už jen pěstováním kaktusů ve skleníku u své vily v Košířích. Několikrát mu je poničil mráz. A. V. Frič se stal největším světovým sběratelem kaktusů a také velkým obchodníkem. V Povídkách z druhé kapsy z pera Karla Čapka lze objevit povídku Ukradený kaktus, kde se objevuje jméno Frič.
Dobrodruh A. V. Frič zemřel v roce 1944 na tetanovou infekci.
Podílí se na sbírkách v Náprstkově muzeu v Praze, ale zejména v Petrohradě a Washingtonu. Jakožto fotograf se v Praze znal s fotografem Ing. Přemyslem Koblicem, Františkem Drtikolem a stýkal se rovněž s Josefem Váchalem.
Ke sto třicátému výročí narození A. V. Friče probíhá v Galerii Josefa Sudka v Praze Úvoze (18. 10. 2012 – 6. 1. 2013) výstava jeho fotografií, kterým čas přisoudil světový význam, neboť se o práci cestovatele z Čech zajímají přední botanická a amerikanistická pracoviště.
A pak uprostřed Jižní Ameriky v jedné vesnici v tělech mnoha indiánů koluje krev až z Čech!
Autor: FRANTIŠEK DOSTÁL
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen (ISSN 1210-1494)