Svatopluk Kopeček (1933 v Užhorodě) je čtenářům známý svými verši, publikovanými mj. na stránkách O-K nebo recitovanými v komponovaných pořadech Výboru národní kultury. Méně známé už budou jeho samizdatově editované sbírky, jež před nedávnem recenzoval s laskavou kritickou empatií Milan Blahynka (Obrys-Kmen, 11/2005, s. 2). Samizdat je sice nejsvobodnější forma existence literárního slova v nesvobodných poměrech, dnešek nevyjímaje, ale draze vykupovaná, vždyť samizdat byl a zůstává nuceným "vyloučením" z literatury, popřením nezadatelného a výlučného práva básníka být publikován.
Kopečkova nová, opět nepřirozeně "editovaná" sbírka MALOMOC (Brno 2006, ilustroval a graficky upravil Vlastimil Toman) přináší verše sázející na konturaci myšlenky a obrazu i prostřednictvím emblému a symbolu, na jakoby přímý, lapidární výraz, nikoli však bez symbolického podtextu, na verš jakoby popisný, disharmonický svým tématem. Ve schopnosti básně vést čtenáře k sebereflexi autor spatřuje smysl umění slova. Báseň Slova sbírku uvádí a tematizuje nebezpečí, jež plyne z onoho ohrazování a obezdívání: před minulostí, ale i ze zloby, předcházející naše i cizí budoucí kroky. K nejzdařilejším básním pak patří ta, která dal sbírce název, s tematikou smrti plachých koroptví, znesvěceného rána, krve milosrdně přikrývané bílou mlhou a tušeným sněhem. Nebo Vykročení do rána, modelující pocity na pomezí snu a probuzení, z neskutečné skutečnosti slunečních paprsků. Kritické verše přinášejí básně jako Pozapomenutá idea nebo Nemocná láska (blízká úhlem pohledu i jinak Jaroslavu Vrchlickému z doby Oken v bouři), v níž básnické "My" prozrazuje žitý optimismus byvších revolučních idejí; v druhé pak po erosu bez lásky zůstává jen "mrtvá tráva" a "rozdrcený jitrocel" (s. 16).
Sbírce obecně dominují "malomocné" motivy tíže, zloby, zlovolného pohledu, pomluvy, onoho bytí "na háku", nedopsaných nejistot a bolesti, jež variují v různých sebezpytných i společenskokritických reflexích. Dominují barvy bílá a červená, čerň a šeď.
Jakkoli pokládám sbírku za zdařilou, nemohu zapírat, že méně úspěšný je autor tam, kde doslovnost ubíjí rozlet básnické invence, pointy (Vylidněno). Ale i zde je patrné, že Kopeček je umělecky i lidsky poctivý básník, jehož lyrický mluvčí je upřímný a sám se sebou vyrovnaný, vědomý si svých možností i limitů.
Zdá se, že zkušený editor by uměl připravit kvalitní slovesný výbor z Kopečkovy poezie, umělecky přece jen ne zcela vyvážené, oddělit nadčasové, víceznačné a pronikavého od opakovaného a doslovného. Je ostudné, nenajde-li se ani dnes nakladatel nebo podpůrný fond rozvoje alternativní tvorby, zvláště té levicové. Kde jste? Nebo je existence levicových samizdatů potvrzením a ostudou jeho neexistence?
Autor: Alexej Mikulášek
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen (ISSN 1210-1494)