Prvotina, nemající v současné české literatuře obdobu. Napsal ji, sesbíral a vydal pod titulem MUDROSLOVÍ NÁRODA HLUCKÉHO ANEB V HUKU PUKU BUBEN v edici Slovácké voničky nakladatelství OTTOBRE 12 v Uherském Hradišti Ing. František "Fanyn" Rybnikář (58). Je místostarostou města Hluk v "sedlcké dolině" na Slovácku. Až do roku 1998 se jako zootechnik "hrabál v kuřatoch, kravách a zemi", než usedl ke stolu s kalamářem.
V půvabné knížce se vyznává ze svého úmyslu: "Myšlenka sesbírat slova a větné útvary, aby nezapadly, neupadly v zapomnění a byly uchovány pro mladší generace mě napadla už dříve. S odchodem nejstarších rodinných příslušníků, strýček, tetiček, kamarádů, přátel, sousedů, kamarádů muzikantů a rodičů, kteří tato slova a obraty běžně používali v mluvě, jsem pozoroval, že tento typ vyjadřování mladší generaci mnoho neříká. Proto jsem se snažil tento způsob 'hluckej mluvy' zachytit tak, jak jsem jej denně slýchával a zaplať Pán Bůh ještě slyším."
V abecedním seznamu slov se dozvídáme, že aldamáš je závěrečné pohoštění, břízgat je křičet, cepovat je usměrňovat, cugrunt je úplně, čurbes je nepořádek, duchna je peřina, fašank je masopust, gebeňa je hlava, chrapún je spáč a zagúlaný je uválený. Kniha je plná frazeologismů, rčení, přirovnání: ni cici, ani rici = nemá prsa ani zadek, co krok to prd, dělá za suché z nosa = zadarmo, hubu má rozžglábenú jak vrata, je našrot = značně opilý, kde néni večér, néni ani ráno = stejná situace, má zuby jak noty na buben = málo zubů, z zaříkaného chleba najvětší krajíc, žere jak Prajs.
Rybnikář čtenáře upozorňuje, že řeč a vyjadřování moravských Slováků a potažmo i Hlučanů bylo vždycky jadrnější než v okolí. Proto jsou zde i slova a výrazy, které neodpovídají slušnému vychování: "Z hovna zrovna Přemyslovna = rychle k něčemu přišla, z plnej řiti sa dobře sere = zbytečně rozdává, zarazit si třísku do řiti = zadělat si na problém.
A v závěrečných řádcích, namísto doslovu - A sme si kvit - píše: "Ledvá sem sa dotrantýroval dóm. Otevřu dvérca podnávratí, naštěstí nebylo zaryglované a ida po nátoní k maštale už na mě vyletěla. Okále jak guliváry, huba rozžglabená od ucha k uchu a že prý kde su, kde sa paluzňám od rána. Pravím ji na půl huby - neřvi tady jak na pastvisku, jak by ťa chytál břed, hladný su jak mlatec a su zvědavý cos uklohnila. Myslím to co včéra o včíšku - nic. Enom sa fintíš, zhaňáš plky a dyž sa ti šikne řeč, tak nevíš, kdy máš dójít dóm. Do mě enom žďáráš, nic sa ti nelúbí, já su celý ustatý a dyž sa zastavím na žejdlík, tak hledíš jak zámora. A co uklohníš? Je to samý srazek, mosí sa to přežvachovat jak trháče, jest sa to nedá.Trochu plancu nohama aj jazykem, to je pravda, ale buď ráda, že sem nedošél havačky, to by býl jaskot. Nechcu už nic čut, a sme si kvit!"
Fanynovi Rybnikářovi se podařilo připravit opravdové literární a laskavé dílko, do jehož motta vepsal slova Františka Branislava: "Mateřština voní chlebem, květinou, ovocem, celou bohatou úrodou lidské práce". Ilustracemi ve slováckém humorném pojetí knihu tenkou jak krajíc chleba doprovodil František Pavlica.
Autor: Zdeněk Hrabica
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen (ISSN 1210-1494)