Milý Jaroslave,
   ze své knihovny jsem si vyndal tvé knihy - jistěže nemám všechny, ale ty nejlepší mám určitě - a několik dní si v nich znovu četl a listoval. Pochopitelně jsem začal nejdříve poezií, protože poezií jsi do české literatury vstoupil. V Knize přání a stížností jsem si pozorně pročítal cyklus Společenské hry a Malé obžaloby. Upoutaly mne už tehdy před více než třiceti lety a četl jsem je i nyní se stejným požitkem. Následovala Kapesní sbírka zákonů, vět a definic, tu jsem si četl od začátku až do konce, a pak Čtení z ruky, zvláště cyklus Čáry na dlani. Libí se mi na nich originální nápady, které jsou v podstatě jednoduché, kdy pravidla her, znění zákonů a definic, či chiromantii s pregnantní racionalitou přenášíš do jednání lidské společnosti. Čas na tvých verších nic neubral, platnost jejich výpovědi o dění ve společnosti a politice překračuje tehdejší dobu do doby dnešní. A nakonec jsem si četl tvou bilanční sbírku Nejlepší léta mého života. Jsou to verše psané na půdorysu klasického rýmovaného čtyřverší, vypovídají o tvých životních zklamáních, deziluzích a prohrách. Graduje se v nich sebeironie a sarkasmus, které jsou ti vlastní už ze sbírek minulých. Sbírka vyšla v roce 1999 a je to vlastně tvá poslední knížka poezie.
   Škoda, žes byl poezii nevěrný a ona tobě a rozvedli jste se. Jako realista jsi dal přednost próze. Na próze obecně si nejvíce cením umění vyprávět. A ty vyprávíš, a vyprávět dovedeš, ať se jedná o sbírky povídek jako třeba Noc s hlavatkou, Satan a liška, Lásky z internetu, Hotelové povídky anebo romány Kulisáci, Ryby táhnou proti proudu. Zvláště chci upozornit na román KGB, klub globálních bezdomovců, i když je škoda, že jsi ho vydal pod pseudonymem Jeroným Dubský. Čte se velmi dobře ten satirický až pitoreskní román o lidech naší doby, kteří se za každou cenu snaží uplatnit v politice a zbohatnout. Nedávno se na knižních pultech objevil tvůj nový román Odcizená krajina, sága novodobé české historie, kde se na osudu jedné rodiny z Neveklovska promítají všechny zvraty, kterými naše země prošla za uplynulých sedmdesát let. A je dobře, že se v tomto románu přiznáváš k svému jménu. Málokdo však ví, že jsi i autorem her, zvláště skvělé hry z nemocničního prostředí Na kůži se neumírá, a řady detektivek, které publikuješ pod pseudonymem Michal Fieber.
   Společným jmenovatelem tvých próz je ironie, v autobiografických textech sebeironie, sarkasmus, černý humor, nadsázka, společenská kritika, a to dokonce i v detektivkách.
   Kdyby ses nejmenoval Jaroslav Čejka, tvé verše a povídky by se předčítaly v rozhlase, určitě by některé z tvých próz byly zfilmovány, redaktoři médií by s tebou dělali rozhovory, získával bys nejrůznější literární ocenění - tak jako každý spisovatel, který umí. Nepochybuji o tom, že románům KGB či Odcizená krajina by ministerstvo kultury udělilo granty na překlady zahraničním nakladatelům a bohemistům.
   Vzpomínám si, jak jsi před nějakým časem vedl přes internet diskusi s jedním redaktorem Lidových novin, který ti potvrdil, že i kdybys napsal sebelepší knihu, nikdo jí nepřizná hodnotu a psát o ní nebude. Říká se tomu cenzura tichem. Ve vědomí mnohých kulturních redaktorů našich médií existuje imaginární seznam spisovatelů, kterým je třeba dávat prostor, a spisovatelů, kteří jsou nežádoucí a jimž se prostor udělovat nemá. Patříš mezi ty druhé. Každý z nich ví, čím jsi byl, a nikoho nezajímá, co jsi dělal a jak. Možná by si mohli dnešní normalizátoři alespoň přečíst tvou autobiografii Aparát aneb Soumrak polobohů, který jsi vydal brzy po převratu a v němž vyprávíš o svém působení ve vyšších patrech kulturní politiky. Možná by pochopili, že jsi nechtěl jen netečně přihlížet chybám a omylům tehdejších polobohů moci a bláhově sis namlouval, že věci budeš napravovat.
   Už téměř čtvrt století jsi tedy spisovatelem nežádoucím a jako občan druhořadý. Pokřivení demokraté v pokřivené demokracii tě vydědili z české literatury i z médií a zbavili tě veřejného slova. Považovali by za vítězství, kdybys sám sebe zbavil slova uměleckého. Slovo, nezávislé myšlení a pravda patří člověku a ty si nedej vzít toto vlastnické právo. Především proto, že umíš.
   Koncem října jsi oslavil sedmdesátiny. Za Unii českých spisovatelů ti přeji, abys dál nacházel slova pro své umělecké vyjádření, aby sis v mysli uhájil místo pro radost a těšil se ze všech dní, které tě nezdolaly, protože jsi je nevzdal. Držím ti palce.




Na všechny materiály prezentované na serveru obrys-kmen.cz se vztahuje zákon o autorských právech.
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen   (ISSN 1210-1494)