Pryč jsou ty doby, kdy se u nás (a ještě více na Slovensku) v druhé polovině 20. století překládala a ve velkých nákladech vycházela významná prozaická díla např. Iva Andriće, Dobrici Ćosiće, Branka Ćopiće, Miodraga Bulatoviće, Vladana Desnici, Mihaila Laliće, Jary Ribnikarové, Meši Selimoviće, Ivana Potrče, Franceho Bevka a mnoha dalších jihoslovanských tvůrců 20. století, výbory pěti či deseti novel, dramatické texty aj. Byla to literatura autenticky prožité reality, konfliktů v době druhé světové války, dramatických okamžiků v osudech partyzánů, uměleckou výpovědí očitých svědků, kteří v nejtragičtějších a nejhrdinštějších letech nasazovali vlastní život za osvobození své vlasti.
   Literární padělky jsou u nás spojeny s Václavem Hankou a s Rukopisy: královédvorským a zelenohorským. Na slovanském jihu pak zejména s písňovými mystifikacemi Stefana Verkoviće a Ivana Gologanova. Podobné mystifikace však najdeme také v jiných evropských a světových literaturách. Čeští čtenáři znali dosud srbského prozaika, literárního historika, básníka a překladatele Milorada Paviće (nar. 1929) pouze z jeho románu-lexikonu Chazarský slovník (1990). Nyní se nám díky pilné překladatelce Stanislavě Sýkorové dostává v českém překladu Pavićův „román-antologie“ PAPÍROVÉ DIVADLO (2008), který nese další podtitul Současná světová povídka.
   Všechny texty v knize mají víceméně rozsah krátké povídky, která má v srbské literatuře svou tradici. Jak píše Mihajlo Pantić v doslovu k antologii Malá krabička. Sto nejkratších srbských povídek 20. století (Brno 2002) moderní krátká povídka je tvarem a intonací velmi různorodá, experimentální, efektní, hravá, vtipná, zhuštěná, ba dokonce má syntetickou literární formu, která je svou stručností a pregnantností přizpůsobena duchu moderní doby.
   Pavićova kniha přišla v době, kdy se aktuálně mluvilo o Entropě výtvarníka Davida Černého, která je dokonalou výtvarnou i autorskou mystifikací, k níž se tvůrce sám přiznal. M. Pavić ve své postmoderní literární mystifikaci zdánlivě prezentuje rozmanité povídky (mexická je dokonce veršovaná) vymyšlených autorů 37 různých zemí Evropy a světa, včetně české a slovenské povídky. Jediný skutečný autor je sám Pavić, který svou osmatřicátou povídkou v antologii představuje Srbsko.
   Každý autor je v románu-antologii prezentován vymyšleným medailónkem. Co pozornému čtenáři padne do oka je to, že téměř žádný ze zastoupených autorů už nežije, kromě autora knihy, několika dalších a údajně nejstaršího tvůrce antologie, jímž je Rumun Ion Opulescu. A že až na výjimky se převážná část autorů nenarodila, nestudovala a nezemřela ve své domnělé vlasti, nýbrž buď v emigraci, nebo zkrátka „mimo domov“: anglická autorka se narodila v Americe, Američan zase v Londýně, Izraelka v Sarajevu, Francouz v Alžírsku, Ruska v emigrantské rodině v New Yorku. Převážně zemřeli v prvních letech našeho tisíciletí, mnozí mimo svou vlast, někteří dokonce letos (např. arménský nebo nizozemský autor), tj. rok po českém vydání knihy, a to často při dopravní nehodě, leteckém neštěstí (Korejec v době korejské války!), na rakovinu nebo na nějakou jinou nemoc.
   V krátkých povídkách (snad nejdelší je desetistránková povídka prezentující autora USA) autor někde pustil fantazii uzdu, jinde si pohrál se slovy a se slovními hříčkami, s jazykem, experimentoval, kombinoval, využíval různé texty, odkazoval, zhušťoval a cíleně dialogizoval vyprávění, v povídkách nechybějí paradox, citáty i nečekané zvraty. Někde má text charakter krátkého záznamu, anekdoty, stručného příběhu.
   Sen, který je oblíbeným námětem krátké povídky, je také např. v kraťoučkém anglickém textu, v izraelské, španělské i ve slovinské povídce. Po čase se sen opakuje a já si začínám uvědomovat, že mě ta osoba z druhé strany záclony přitahuje. Těším se na ni a občas ji přes látku obejmu jako nějaké sladké tajemství. A v izraelské povídce na dceřin dotaz o tom, zda jsou sny důležitější než rozum, otec odpovídá: To nevím,…ale ze zkušenosti ti mohu říci jedno: Ve světě, v jakém žijeme, jsem nejvíc vydělal na cizí hlouposti, ne na svém rozumu.
   Musím přiznat, že Milorad Pavić je mistrem krátké povídky. Dokazuje to nejenom tento výbor literárních mystifikací, nýbrž také některé jeho další knihy, které jsou v informacích o něm uváděny jako romány. Má velkou tvůrčí fantazii, dovede hezky filozofovat, stručně uvažovat o základních otázkách života i našeho světa. Svoje znalosti balkánských i dalších světových národů dovede ve svých textech mistrně využít. Ve své povídce zavádí čtenáře na bělehradskou pevnost Kalemegdan, vede jej po městských hradbách i po restauracích na březích Dunaje a vypráví jim o srbských kulturních dějinách, vkládá do textů anekdoty, hluboce uvažuje o smyslu života, o tom, co je úkolem literatury a kam směřuje v tomto století nesmírně rychle se rozvíjející svět informatiky a převratných technologií.
   Kniha Papírové divadlo je opatřena autorovou předmluvou, poznámkou o autorovi a dobrým doslovem Miroslava Kouby, v němž pojednal jak o smyšlených textech, zastoupených v románu-antologii, tak také obecněji o srbském postmoderně a o srbské krátké povídce.
   Jazyk Milorada Paviće je vytříbený, jasný, čistý, skladba jeho vět a souvětí je jednoduchá a slova jednoznačná. Přesto musím vysoce ocenit nebývale dokonalý překlad Stanislavy Sýkorové, která nejenže dokonale ovládá srbštinu, nýbrž se také obdivuhodně dobře orientuje v češtině. Nemohu jí nic vytknout. Pouze jako perličku: věta v ukrajinské povídce, která se opakuje téměř ve stejném tvaru, v jejím překladu zní: Ať ti ani na okamžik nepřijde na mysl je doslovný překlad srbské věty, která by mohla česky znít jednoduše: Ať tě ani na okamžik nenapadne. Jméno německého filozofa a literárního teoretika zní Hans Robert Jauss. To jsou však opravdu, ale opravdu zcela zanedbatelné a běžným čtenářem snad ani nezpozorované chybičky.
   Uvítejme překlad literární mystifikace Milorada Paviće jako snad skutečnou předzvěst pronikání a recepce jeho prozaického i dramatického díla do českého kulturního prostředí.



Na všechny materiály prezentované na serveru obrys-kmen.cz se vztahuje zákon o autorských právech.
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen   (ISSN 1210-1494)