To sa ví, milení, že aj u nás sa probírá tá potvora kríza, tým vícej, že je kopa chalanú doma a o prácu široko daleko nezavadijá; tak co im zbývá než sa dat do kupy a trúsit rozumy? A padá tam jeden nápad na druhý, a jeden lepší druhého. Esli má předseda ve vládě Fišér fištrón, jak někeří věřijá, povolá si naše chlapy za rady a neprohlúpí. Zrovna včerá mi Božka povídá, že ten její donda z šenku dom celý rozřehtaný, jak by nešél od jedného piva, sa tak velice chlámal, že nebyl k utišení a enem mlel: tak by sa to dalo, to je to oné hledané. Božce chvílu trvalo, než z něho dostala, co by sa dalo a co je to oné úplně zázračné. A hneď aj s tým letěla k nám a bylo veselo u nás tajak v celej dědině, dyž došli chlapi dom. Abych vás, milení, nenapínala a aby sa aj vám v tej matce vlasti trochu ulevilo, považte: Standa Skácelů, co dělal ve sklárnách loni až moc šikovně dovedených cugrunt, vymenovával snáď hodinu, co šecko sa tady už zastavilo, zle prodalo, pod cenú propachtovalo a potem zkasírovalo a co sa nechává dorezavět, a jak tady už néni lautr nic, co by sa mohlo eště střelit a co by né aby zachránilo národ, enem aby měli ministři, poslanci a senátoři na rajzování po světě. A po bordeloch.
   - Jakto že néni, vyjél na Standu Ruda Přidalů, kerý si po krachu naší mlékárny, kde sa staral o odbyt, vypožičal v kampeličce, tam má ségru, a dal sa na podnikání: kupuje a prodává šecko možné aj nemožné a uščuřuje sa, že šecko a každý sa dá prodat. Enem tech bab co už prý prodal! Česká národní opera by sa prý měla předělat na Prodanú nevěstku. U nás by sa to řeklo: na Děvčicu prodanú za kurvu. Ale to by mohli co svoju národnú hymnu nárokovat aj inde, ten oný, jak sa menuje, ten Juščetko první. A dyš je zboží šecko a každý, tak proč né aj ten najvěčí poklad, kerý eště máme?
   - A dajaký máme? dorážal na Rudu Standa.
   - Né dajaký. Ty snáďs neslyšél o tem, jak vysoko si cenia ve světě našeho najvěčího filozofa, státníka a politika. Veličajzný myslitel. To je ten zlatý poklad!
   - Ty sas dočista zbláznil, tatíčka našeho krajana bys v Lánách vykopal z hrobu a prodal cizákom? Tož to né, volali chlapi jeden přes druhého.
   - Ogaři, co vyšilujete (to slovo pochytil kdovíkde, u nás sa neříká), co plkocete, místo abyste pomysleli na našeho najvěčího furt sa ozývajícího a do šeckého kafrajícího mudrca, kerý sa kamarádí s tým svatým davajdámou, ale aj s tou opelichanou slepicou, co kvokala jak dajaký krkavec, a všeckéma podobnýma grobálníma selebritama. Teho si vážia. Teho prodat, natotata bysme byli z tej kríze venku a eště by zbylo.
   - Nepovidé nezmysle, skočil do jeho svatého načení Venca Vencálků, rýpal před pánembohem, ten, kerého tu vynášáš do neba, ten je dávno prodaný.
   - Néni. Šecko, co má, podědíl, nebyla mu potřeba sa prodávat, a co trúbil do národa a na tech gonkresoch, to má z tej svojej hlavy.
   Chlapi sa potom zhádali, esli už je dávno prodaný anebo né, a enem to tak vypadá, že je, a to sa ví, že ostali každý na svém. Ale nápad, že by sa hodilo takový poklad národa prodat, dyš už národu dal okrem svojích majetkú (na tech si nevzpomňél) šecko, to im padlo do noty šeckým. A začali počítat, keho dalšího, aj dyš už je to menší poklad a moc by za to nebylo, dalo by sa dat aspoň do dajakého zámořského bazaru nebo do evropského frcu.
   - Švancnberka! To sa inde přeca snáď ešče neroznéslo, jak umí držat svoje šlechtické slovo. A možná ani nechlašče tolik, jak sa povídá. To už tak je: burani v najdemogratičtější zemi sú dycky svolní sa podělat, dyž im podá ruku dajaký fon barón.
   – Bersíka! Takého zeleného chameleóna nemají istotně v žádnej zoo.
   - Galúska! I dyš za něho by sa moc neutržilo. Takových svatúškú je všade! Jak much.
   - Fondru? Teho enem tak ve dvojce s Krušou a enem na jarmarku v Nórimberku.
   - Patúrka? Proč né, ten sa dá nakonec do holportu s každým.
   - Flka, Gaunéra, Velkého a Chalíka, samé vyvedené vzory nezištnej zbožnej cnosti a slaďučkých slov! Na doslaďování celého zbožného světadíla.
   - Péma! Enem by sa mu musela pověsit na krk cedulička, že vylézl na najvěčí kopec na světě, dyš už ináč...
   - Topola? Teho né. Za teho by nebyl ani groš. Leda dat ho zadarmo, až sa konečně dá vycpat, a za panáka na texaský ranč. Jeho kamarád Puš by sa do něho mohl strefovat. Moc ho miloval. Jediného chlapa na širém světě, kerému to pálilo ešče pomalší, ale kerý zato střílal slavná slova jak kovboj už dočista pominutý.
   No, dyby hospodský už nechcel it spat, došlo by aj na další poklady, dyť by sa nemuseli vyprodávat jen osoby, ale istotne by dajaké múzeum mohlo mět zájem aj o všelijaké podařené úřady a ústavy; dyš sa u nás řekne ústav, zvlášč včil ten jeden, šak rozumíte kerý, každému sa vybaví Černovice, Opava nebo Kroměříž, na Moravě to, co sú zas u Vás Bohnice.
   Ale o tem, esli sa k temu nápadu ešče v hospodě vrátia, napíšu Vám, milení, zas indy. Těšte sa, jak umíte, pozdravuje Vás v tej Praze



Na všechny materiály prezentované na serveru obrys-kmen.cz se vztahuje zákon o autorských právech.
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen   (ISSN 1210-1494)