Objemná kniha SPISOVATEL BOHUMIL HRABAL z pera Tomáše Mazala, prý zasloužilého autora četných samizdatů z doby předlistopadové, má skoro nadbytečné slůvko »spisovatel« v názvu a diskutabilní předmluvu od Egona Bondyho (vydalo nakladatelství Torst v Praze, jako dotisk 1. vydání, se závěrečným textem o pořadateli díla, str. 451).
   Úmyslně píši a opakuji znovu, že bychom se tu zcela jistě obešli bez onoho termínu »spisovatel«. To proto, že Bohumil Hrabal není jen současný (nebo žijící v době nedávno minulé) autor, ale je již živý klasik naší přítomnosti. Víc bych dal na výrok Milana Kundery citovaný Egonem Bondym v úvodu knihy, že žil v době velké (parafrázuji nyní Komenského - »po přejití vichřic hněvu«). Odkazuje se tu jen na dvě skutečně znamenitá Hrabalova díla (Obsluhoval jsem anglického krále a Příliš hlučná samota), zatímco Bohumil Hrabal toho napsal mnohem víc a všechno bylo geniální. A vůbec hodnotu Bohumila Hrabala nesnižují jeho »úlety« s Václavem Havlem, blízkost - osobní - s Billem Clintonem. Byl svůj, originální a nezapomenutelný. Tomáš Mazal mu postavil touto objemnou knihou vlastně pomník jako monument, ale sám Bohumil Hrabal by měl jistě větší radost, kdyby věděl, že i s odstupem let má své čtenáře a že ani nemizí z čítanek. Po Mazalovi přijde jistě množství dalších kritiků, čtenářů, zájemců o jeho dílo a to bude stále vydáváno.
   Zásluhou Mazalovou je již samo rozvržení knihy na dvě části.
   V první převažují data životopisná, ale není to jen obvyklý biografický přehled, je to i zamyšlení nad životní filozofií autorovou. A tu se prokazuje, že u velkých spisovatelů - nerad užívám toho slova velký, ale zde nemohu jinak - život a dílo jedno jsou.
   Druhá část je víc zaměřena na samotné dílo, avšak ani biografická data tu nejsou zcela potlačena. V rejstříku osobností jsem nejprve vyhledal jméno Karla Sýse a zamyslel se i nad tím, co je zmiňováno v samotném textu knihy k tzv. třetímu rozhovoru, otištěném v Tvorbě r. 1975, v čemž prý »měli prsty« Karel Sýs a Jaromír Pelc, redakčně ho pročistili a sami prý dopsali druhou část interview ve smyslu terminologie socialismu, XIV. sjezdu KSČ a dalších výrazových atributů doby. Sám Karel Sýs se právě k okolnostem tohoto textu již vyjadřoval jinde a jindy a ať se celá věc seběhla jakkoli, neumenšuje to nic na našem vztahu k Bohumilu Hrabalovi.
   Zaujaly některé snímky v Mazalově knize nebo i reprodukce dokumentů, zvlášť působivý je obrázek Bohumila Hrabala a jeho hejna koček z Kerska, snímky některých jeho přátel i rodinných příslušníků, což má velký význam pro ty, kdo se vzdalují třeba rokem narození i datu Hrabalovy smrti. A samozřejmě i faksimile Hrabalových rukopisů, zařazených do knihy, případně i »ohlasových textů«, jakým je třeba dokument Nadace Bohumila Hrabala za práva zvířat (s. 401). Význam Bohumila Hrabala spočívá i v tom, že se vzpíral jakékoli zařaditelnosti, byl vždy svůj a jiný, originální i prostý.



Na všechny materiály prezentované na serveru obrys-kmen.cz se vztahuje zákon o autorských právech.
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen   (ISSN 1210-1494)