Málokdy ladí název nakladatelství tak velice s úrovní své produkce, jako je tomu u havlíčkobrodského Fragmentu; ten jako Ilustrované dějiny vydal LITERATURU V ČESKÝCH ZEMÍCH, sepsanou paní Marií Štemberkovou. I když čtenář statečně spolkne četná "jež" a "jelikož", nestačí žasnout. Podle štemberského výkladu o avantgardě umělci tvořící v (...) duchu dadaismu, posléze ústícího do surrealismu, prý sázejí (...) na cit (tu si fragmentární historička plete dadaismus a surrealismus se sentimentalismem nebo ještě spíš s komerčním brakem) a ničím nespoutanou fantazii, spojováním věcí a jevů naprosto nesourodých touží vyslovit absurditu světa (tady si je pro změnu plete zas s čímsi jiným). Hned v následujícím odstavci autorka docela vážně tvrdí, že básník tvořící v duchu (její oblíbená fráze) poetismu nebere svět vážně, prý chce si s ním nezávazně pohrávat, zkrátka pojednává o poetismu jako nejprimitivnější gymnazista, který jistě u přísnější maturity pohoří. Sbírka Skleněný havelok (kterou vykladačka asi nikdy neměla v ruce) je jmenována mezi typickými projevy Nezvalova surrealistického období. V Torzu naděje prý básník hledá pevný bod v přimknutí k svatováclavské tradici, ačkoli Halas svým a kníže kopí potěžkal se k tradici příkladně pokorného knížete, protektorátnímu panstvu velice drahého, přimyká jen tak, že ji podstatně koriguje; ale o tom už výklad vzorně fragmentární zarytě mlčí. Literatura v českých zemích se probírá tak velice kuse, že do odstavců o Seifertovi se nevešla Přilba hlíny, do odstavce o Hrubínovi Jobova noc, do pasáže o Nezvalovi nic po Manon, do úseku o Johnovi dokonce ani Moudrý Engelbert, do partie o V+W ani zmínka o Ježkovi a o písních, ačkoli řada řádků je tam doslova utracena na zcela zavádějící sdělení typu ve hře Kat a blázen se dostáváme na mexickou půdu nebo Těžká Barbora čerpá z nizozemského odboje proti Španělům, to vše na důkaz, že V+W čerpali náměty pro své hry velmi často z historie, aniž padne sebemenší slovo o tom, v čem bylo poslání těch her.
   Nedosti na tom, jsou tam nehorázné chyby: Nezval prý založil Surrealistickou skupinu v roce 1934 spolu s Karlem Teigem, ačkoli ten do ní vstoupil až později; známý režisér a dramatik (zas ta fragmentárnost, chybí hudební skladatel) E. F. Burian uvedl Manon prý na scéně svého avantgardního divadla D 34, ačkoli to divadlo se jmenovalo tehdy D 40; ze Seifertova díla za takzvané normalizace v 70. a 80. letech prý směly vycházet pouze reedice, ačkoli 1979 vyšla v pražském Československém spisovateli nová sbírka Deštník z Picadilly, 1981 Morový sloup, 1982 Všecky krásy světa, 1983 sbírka Býti básníkem.
   Nebylo by pro takovéto fragmentární Ilustrované dějiny přiléhavější označení Dějiny prolustrované?
   Autorka taky občas oběti svého literárněhistorického snažení cituje, jak jinak než fragmentárně a nepřesně. Při citování závěru Noci s Hamletem zapomněla vykřičník, při citování verše z Ladění vrazila do Halasova verše A slza Slza je voda co je sama místo Halasova co své oblíbené jež (nemá to oporu v žádné verzi, Halas měl v rukopise a v časopiseckém otisku původně spojku která); a z Wolkerova slavného pásma cituje víru v socialismus i Ježíše Krista, tak prostě vzala hákem dvojverší dospělý chlapec, student a socialista, / věřící v sebe, železné vynálezy a dobrého Ježíše Krista.
   Že na nějakém tom vykřičníku nebo "jež" nesejde? Jistěže ne - ve světě, jemuž je a může být všecka poezie a literatura vůbec ukradena.

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]