Jiří Pehe a Jan Štern publikovali dokument MANIFEST RADIKÁLNÍHO LIBERALISMU (k přečtení např. na www.blisty.cz). Obou autorů si vážím a s radostí vítám každý projev kritického myšlení v naší kotlině. Textu nelze upřít čtivost a umění pojmenovat problémy společnosti a režimu, v němž žijeme. Rovněž parafráze na Marxe a Manifest komunistické strany mu dodávají jistou provokativnost, aniž by samozřejmě šly do hloubky, nebo měly s marxismem cokoliv společného. Snad krom toho, že autoři připouštějí existenci tříd připuštěním existence střední třídy.
   Pokud bych mohl mít tu drzost a navrhnout alternativní název, sedl by např. titul Manifest střední třídy. Té se text hojně dovolává. Autoři uznávají legitimitu kapitalismu, hájí jej, jen by ho rádi měli s lidskou tváří a s existencí sociálního státu. Zde text naráží na své hranice a nepřináší žádnou progresi - z mého pohledu.
   Autoři se drží teze, že všemožné výdobytky (především v oblasti práv zaměstnanců a jejich sociálního zabezpečení) jsou produktem úspěšného budování kapitalismu. To je přece omyl. Všeobecné volební právo, bezplatné vzdělání, zdravotní pojištění, důchodové zabezpečení, osmihodinová pracovní doba, dovolená atd. bylo vybojováno navzdory kapitalismu, proti vůli kapitálu v urputném a nerovném boji s ním. A sociální stát, který vznikl v západních zemích v druhé polovině 20. století, zřejmě můžeme považovat za historický úspěch sociální demokracie, ale jeho existenci by kapitalismus jako režim nikdy nepřipustil, pokud by k tomu nebyl tlačen vzestupem práv pracujících ve východním bloku a relevantní obavou z vlivu tehdejší formy socialismu na myšlení lidí i za druhou stranou železné opony. Tato historická podoba socialismu zkrachovala, ale jen veliký zarputilec může sveřepě trvat na tom, že na procesy probíhající ve světě od roku 1917 nemělo postupné vznikání dalších a dalších států se socialistickým směřováním žádný dopad.
   Manifest radikálního liberalismu tak sice pojmenovává některé jevy, které shledává na současném režimu globálního neoliberálního kapitalismu nežádoucí, ale nevidí příčiny jejich vzniku, ani nedokáže a nemůže dokázat a (ze své pozice) předložit radikální alternativu.
   Jádro kapitalismu je pořád stejné, nemění se jeho podstata, popsaná již Marxem. Mění se jen jeho projevy, odpovídající technologickým možnostem doby.
   Některá v textu navrhovaná opatření mohou být zajímavá, ale spousta jich funguje v jiných zemích a nic významného se neděje. Ničím propastným se tyto země od nás neliší. Tato opatření možná řeší některé dílčí problémy, ale neřeší podstatu.
   Netvrdím, že v kapitalismu neexistují pozitiva. Tento režim dokáže být v mnoha věcech velice efektivní. Ale abychom tyto věci využili, nepotřebujeme k tomu kapitalismus.
   To dobré lze vyjmout a použít. Funguje dobře volný trh v sektoru služeb? Zachovejme ho. Je formální dodržování lidských práv a osobních svobod (zatím) lepší, než jak to dokázal naplňovat režim před rokem 1989? Zachovejme to. Ale nic z toho nebrání hledat radikální alternativu k systému kapitalismu, když vidíme, že nefunguje. Že z něj tyje menšina v podobě vyšších tříd a určité skupiny napojené na vrcholnou politiku na úkor většiny.
   Sociální stát byl kapitalismus s lidskou tváří, zformovaný za určitých historických podmínek, a nemůže existovat, pokud k tomu nemá požehnání kapitálu. Pokud existence sociálního státu není v zájmu kapitálu, bude postupně demontován a zničen. Ani sociální demokracie jej není s to zachránit. Může postupovat ohleduplněji a pomaleji než pravice, ale bude tlačena ke stejným krokům nastavenou ekonomickou realitou, kterou diktuje kapitál.
   Odboráři, pracující protestující proti dílčím krokům (snižování mezd, zvyšování věku odchodu do důchodu) mohou leccos vydobýt a nasadit náhubek kapitalismu v určitých oblastech, ale neposunou se nikdy výrazně dál, pokud si neuvědomí, že stojí proti režimu jako celku, proti kapitalismu. Nikoliv proti demokracii - ale proti kapitalismu.
   Jaká vize sjednotí jejich postup a dá jim filozofický přesah, není až tak podstatné. Lhostejno zda to bude pod praporem socialismu, komunismu nebo jiného nového -ismu. Podstata věci je v úsilí o překonání tohoto režimu - kapitalismu v jeho neoliberální fázi. Je to možné, reálné, překvapivě snadné a žádoucí. Pokus, vracet kapitalismus o třicet let zpátky a dát mu zase lidskou tvář, není řešení.



Na všechny materiály prezentované na serveru obrys-kmen.cz se vztahuje zákon o autorských právech.
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen   (ISSN 1210-1494)