Božský dalajláma, nedotknutelná nejvyšší morální instance, jak se o něm píše v tomto korupcí, zločinem a násilím prolezlém globálním světě, nepochybně má i neskutečně velké hudební nadání, ale dovolujeme-li si ho tu nazvat přímo muzikantem, nevede nás k tomu jeho jistě mimořádný hudební sluch, ani jeho umění zahrát při svém putování s nedostatkovou vlažnou vodou nenásilí a v rozhovorech a meditacích s mocnými tohoto světa na správnou strunu.
Jak teď vyšlo díky třem novinářům ze Süddeutsche Zeitung na světlo, dalajlama je muzikant z přísloví já nic, já muzikant. A to přímo virtuóz tohoto druhu muzikantství. Celá desítiletí dokázal hrát roli příkladného představitele zbožné mírnosti a laskavé státnické a filozofické laskavosti, jaká hory přenáší a změní svět k lepšímu, jenom co se ti, kdo vyrábějí stále smrtonosnější zbraně, a ti, co financují boj za svobodu a demokracii, totiž za suroviny a maximální zisk, dají na správnou cestu pokory a moudré lidskosti i společné meditace s ním, kterou nechtě dokonale zparodoval jedinečný představitel českého absurdního divadla.
Celá desítiletí Jeho Svatost jinak tak moudrá nic netušila. Netušila chuděra, kdo a proč ho na tomto světě, kde se i dobročinnost prokazuje nebo spíš provozuje jen jako investice s nadějí na velký zisk, tak vlídně a štědře (ročně 180 tisíc dolarů) vydržuje. Netušila, že ozbrojený odpor v mírumilovném Tibetu organizuje a financuje CIA. Netušila, že dva z jejích bratří jsou se sponzory tibetské guerilly jedna ruka. A co víc, Jeho Svatost snad si dokonce ani nepřečetla dopis, v němž jí, totiž tibetskému hnutí odporu, slíbilo americké ministerstvo obrany „lehké zbraně“, jimiž sotva mínilo nějaké modlitební mlýnky.
Jeho Svatost se sama prořekla, jak to bylo s jejím nevěděním o výcviku tibetských zabijáků prováděném CIA. Jedné novinářce Jeho Svatost vyprávěla, jak jí „tibetští bojovníci vycvičení u CIA ukazovali“ své ovládání pancéřové pěsti, a když po vypálení potřebovali celou čtvrthodinu pro nové nabití, Jeho Svatost „chichotavě“ odtušila: „Říkal jsem jim, vy chcete vypálit a pak požádat nepřítele, aby patnáct minut počkal? To přece nejde!“ Zřejmě cítíc se mezi svými, Jeho Svatost se dala dokonce vyfotografovat už 1972 v Jakartě, jak koná v jakémsi dalajlámobilu, totiž v armádním džípu, přehlídku speciální tibetské jednotky americké armády.
O tom všem, taky o tom, jak CIA vycvičila na jednom z ostrovů v Pacifiku tibetské „bojovníky v zabíjení, střelbě, kladení min a výrobě bomb“ a jak při tom výcviku fungoval jeden z bratrů Jeho Svatosti jako tlumočník, víme od konce června, kdy stať Svaté zdání ze Süddetsche Zeitung přinesly ve svém překladu Literární noviny.
Uctívači Jeho Svatosti a její mírumilovnosti mlčí ovšem jako zařezaní. Patrně dávno vědí, že všecko hlásání nenásilí na temném pozadí výroků veteránů, někdejších ostrých hochů („žili jsme, jen abychom zabíjeli Číňany“, „rádi jsme jich pozabíjeli, kolik jsme jen mohli“) byla a je jen jedna velká pimprlová komedie, v níž Jeho Svatost hrála a hraje roli „já nic, já muzikant“.
Odhalení pravé tváře „nejvyšší morální instance“ sice stejně morální média, která Jeho Svatost po desetiletí adorovala, nejenže v zájmu svých (a Jeho Svatosti) pánů dále nešířila, ale pokusila se překrýt senzačními zprávami o tom, jak zlá Čína cvičí jakési Tibeťanky na travičky, které mají Jeho Svatost sprovodit ze světa.
A hned se všechny hlásné trouby rozechvěly zprávami o tom, jak se Jeho Svatost obává o život. Obává-li se, pro změnu jistě cosi už tuší. Tuší, že pro iniciátory neklidu, případně krvavého povstání v Tibetu proti Číně by byla Jeho Svatost cennější mrtvá než zdiskreditovaná živá, zvláště dal-li by se její skon připsat na konto zlé Číny (a proč by se nedalo?, pár zaplacených a pak nenápadně zlikvidovaných svědků přece dosvědčí cokoli) a z Jeho Svatosti se stal mučedník.
Truchlivé vyhlídky pro Jeho Svatost muzikanta. O život se bojí právem. Až moc dobře ví, čeho jsou její mnohaletí přátelé a štědří sponzoři schopni.
Autor: T. L.
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen (ISSN 1210-1494)