Jak bych
to udělal, touže dojít úspěchu a chtěje díky příslušné soutěži
BÝT MILIONÁŘEM?
No jak! Podíval bych se na pár pokračování, a kdybych byl pozorný, neušlo by mi, že po úvodních legračních otázkách jako chceme-li říci, že jsme utekli, řekneme vzali jsme nohy na hlavu / na kolena / na ramena / na zadek, přicházejí otázky, které už nebývají k smíchu ani náhodou a jako z udělání jsou z oborů, o nichž soutěžící často nemá ani šajna. Martin Preiss (není on nějaký příbuzný dávného starého lišáka z Živnobanky?) laskavě připodotkne, že to už je skutečně těžší otázka a že ani není divu, když už jde o částky mnohem vyšší; a co dělat, vybírá je přece počítač, který je každého podezření ze škodolibosti tak dokonale prostý, že se o tom není třeba ani zmiňovat. Jenže, když už po třetí počítač vyplivne dotaz z literárních niv, kde soutěžící určitě není vůbec doma, jak se ukázalo už v pásmu otázek spíše legračních, neboť si vzal na autora třeba Babičky nápovědu publika, protože si nebyl jist, jestli ji napsal K. J. Erben, Václav Erben, Dyk či Božena Němcová, anebo když je počítač zvědavý na znalosti ze světa opery a symfonií zrovna u potencionálního milionáře, který se bezelstně přiznal, že z hudby se zajímá jen o rock a pop, člověka nutně napadne, že počítače jsou děsně inteligentní a mají i zázračnou paměť; a dovtípí se, že ono dotazování na profesi, zájmy a koníčky, nevinně vložené do zájmu o rodinu, nemá jen nezávazný konverzační ráz a odpovědi si počítač ukládá do paměti. A pak bych si vzpomněl, k čemu se mi přiznala kamarádka, která žije už víc třicet let v cizině; protože mluví mnoha jazyky, navíc i pracovala v nejrůznějších oborech, náruživě čte a má vynikajícího pamatováka, chtěla si zkusit štěstí a pokusila se zúčastnit soutěže Milionář v zemi, kde žije. Jak si mi před časem postěžovala, při telefonickém výslechu před pozváním do soutěže jim odpověděla na vše a správně - a přesto ji nevzali. Přesto? Právě proto! Ideální soutěžící přece není pro podnikatele soutěže nikdo, kdo ví příliš, ale člověk, který ví sice dost, ale nechtě i prozradí, o čem nemá ani páru anebo kde není pevný v kramflekách. Na tom bych postavil svou strategii, ostatně myslím, že ne první. Při telefonickém vyslýchání a potom i při zpovídání na takzvaném žhavém křesle bych lhal a mystifikoval, jako když tiskne. Třeba bych blekotal, že bych se rád podíval do Afriky, protože bych konečně rád viděl Buenos Aires, tvrdil bych, že jsem tři roky chodil do botanického kroužku a hraju na všecko možné, a moc bych se divil, kdyby na mne počítač zcela náhodou nevyrukoval s otázkou, jak se jmenuje třetí největší město v Africe, a kdyby se naopak vyhýbal dotazování dejme tomu na pastuší tobolku a podobné rostliny anebo na to, do jaké skupiny nástrojů náleží štěbenec. Ano, přátelé, nejen svět, ale i počítač sloužící světu klamu, reklam a lží pod maskou stále slavně vítězící pravdy a lásky chce být zřejmě klamán. Jen co to vejde v obecnější známost, systém se jim zhroutí, bude tu najednou i výherce deseti milionů a brzy na to druhý. A soutěž tak sofistikovaně promyšlenou jim nezbude než rychle, velice rychle zabalit.
Autor: alch
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen (ISSN 1210-1494)