Autorem roku 1950 sepsaný, pak ztracený, pak hned ve třech verzích objevený a po autorově smrti vydaný PRŮVODCE PO SAINT-GERMAIN-DES-PRÉS zaujal by čtenáře, i kdyby tím autorem nebyl Boris Vian, jehož Pěna dní fascinuje už několikáté pokolení. Je to pozoruhodným parodickým slohem a s patafyzickou důkladností napsané pojednání o známém bulváru a několika přilehlých ulicích jako svérázném ostrově s vlhkým klimatem a půdou umělecky mimořádně úrodnou; probírají se tam geografické podmínky, obyvatelstvo a také ekonomický rozvoj, legendární i skutečné činy a mýty, vzdálené stopy a osudy kavárny Flore, Zeleného baru, Tabu atd.; druhou část tvoří Antologie osobností, mezi nimiž nechybí Simone de Beauvoir, Albert Camus, Jean Cocteau, Juliette Gréco, Georges Hugnet, Raymond Queneau, bratři Jacques a Pierre Prévertovi, Jean-Paul Sartre, Tristan Tzara nebo Simone Signoret, abych jmenoval aspoň ty, koho zná každý; třetí část vypráví o třiatřiceti ulicích slavného území. Vian má dar vtipu i vykouzlení zázračné atmosféry, v níž Saint-Germanin-des-Prés na řadu let převzal úlohu, jakou jindy sehrál Montmartre a jindy Montparnasse. Taková kniha se nepřečte jednou provždy, ale čte stále znovu. Česky teď vyšla v pražském nakladatelství Garamond.
V podkapitolce Podnebí Vian probírá mj. srážky; klima je tam podle něho shodné s klimatem šestého pařížského obvodu, ale vždy je tam o chlup příjemnější teplota a o něco silnější a zdravější vzduch:
Pravda, někdy na Saint-Germain-des-Prés prší, ale nebe tam není tak těžké jako jinde a dešťové kapky se rozplynou v atmosféře, než se dotknou země. A přestože jsou lidé, kteří nadále věří, že zde dochází vzdor všemu k atmosférickým srážkám, my můžeme potvrdit, že tito lidé nejsou ze čtvrti: ať si třeba na Saint-Germain-des-Prés prší, ale jen na ty, co tam nebydlí.
Jediný rok předtím, než Vian dokončoval svého Průvodce, vyšel Nezvalův Veliký orloj a v něm verše:
Ach škoda let ach škoda jmen / Prší na bulvár Saint-Germain // Ne neprší jen poprchává / Je ráno hořké jako černá káva // Ženy mých dní i vy vy z letoška / Toť bulvár po němž kráčí černoška // Ten život je vždy znovu milý / přileťte ptáci od Bastilly // Jen noc a bude po jaru / Nasedat do autokaru! // Je bar kde všichni sejdeme se / Toť labuť zpívající v lese // Ach škoda let ach škoda jmen / Prší na bulvár Saint-Germain.
Že by Nezval aspoň nenahlédl do některého z lokálů toho pozoruhodného ostrova, když tam zabloudil v čase jeho nejomamnějšího života? Že by se nenadechl vzduchu vždy o něco silnějšího než jinde a nezažil vlhké klima toho ostrova? Že by nepocítil onu lehkost, kterou pak evokuje Vianův Průvodce?
Jakže se ty verše jmenují? Pařížský popěvek.
Autor: Milan Blahynka
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen (ISSN 1210-1494)