Jeden z našich předních literárních historiků a kritiků Milan Blahynka (roč. 1933) vydal po delší ediční přestávce drobnou, ale cennou monografii s názvem LETOKRUHY VLADIMÍRA B. (nakladatelství Brandejs - Prameny, Opočno 2002, 41 str.).
Vladimír Brandejs (nar. 1937 v Opočně (povoláním postupně učitel, inspektor, vedoucí odboru kultury, nakladatel) je jako básník mimořádně pilný, počet jeho útlých sbírek překročil už padesátku. Blahynka jeho poezii charakterizuje: ..."Není vůbec vyzývavě svůdná, nastaví na hře, na náhodě, na oslnivém rýmu, na mámivé vlně melodie pravidelných veršů a slok" (s. 7) - a oceňuje především její sociální smysl, zájem o přírodu a její ochranu. Slunce, bouře a blesky, stromy a věrnost svým láskám - tyto rysy Brandejsovy poezie mu imponují - stejně jako skromnost a pohrdání sebechválou ("Mlčení, celá desetiletí v Brandejsově poezii kultivované a přerůstající v kult mlčení, vyústilo v pohrdání reklamními sebechválami, slovními štvanicemi a euforií prázdných slov", s. 25).
Jak monografie přesvědčivě dokládá, vyhýbá se Brandejs užívání rýmů, dává přednost aliteraci, tj. opakování hlásek nebo skupiny hlásek (např. souhláska l se opakuje v dvojverší: "Ukoptěným včelím letem/ lnou lípy k úlům", s. 31). Z dalších motivů, které se často vracejí, připomíná Blahynka "prameny, vody, ohně, děti a mlčení".
A v závěru monografie dostává se básníkovi skutečné poklony - je přirovnán k jednomu z Dumasových mušketýrů, k Athosovi - pro jeho vážnou tvář, uvážlivost, krátkost a výraznost řeči. A tak z původní váhavosti ("celý svůj život píšu v uhranutí Nezvalem a jeho způsobem poezie - a Vladimíru Brandejsovi není snad z českého básnictví dvacátého století nic tak vzdáleno jako poetismus, surrealismus", s. 7) došlo k obdivu toho, co osobitého a kvalitního Brandejsovo básnické dílo přineslo. Útlá brožura vyšla k Brandejsovým červencovým pětašedesátinám.
Autor: Štěpán Vlašín
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen (ISSN 1210-1494)