Kniha Zdeňka Šmída JAK JSME SE NEDALI ANEB KAPITOLY Z DĚJIN NÁRODNÍHO ÚPĚNÍ (nakladatelství Formát, ve spolupráci s nakladatelstvím Hart, Praha, 355 s.) nemá téměř v české literatuře obdoby a snad neexistuje ani její přímý vzor. Jsou, pravda, knihy »kratochvilného psaní« o českých dějinách, ale zde máme humorný pohled na události a jejich protagonisty zasazený do rámce výkladu o stálém naříkání nad úpěním, ač se nakonec vždy ukázalo, že všecko bylo a proběhlo jinak a že to snad ani s tím úpěním nebylo tak drastické. Autor by snad mohl najít jistý vzor ve Voltairově psaní o francouzských dějinách, kdy tento sžíravý ironik dokázal strhnout mnohé svatozáře a závoje i z uctívaných model, jako byla třeba Johanka z Arcu.
   Zdeněk Šmíd vyšel ze zdánlivě snadného východiska: stačí pootočit úhel pohledu a hned je všechno jinak. To by se týkalo už i mytologických postav, ale zejména postav historických. Sám přiznává, že i on je dítětem legend, ale že jeho pero nebylo vedeno ideologií, nýbrž poezií. A opravdu se mu »přepsání« některých příběhů podařilo tak, že je čteme jako půvabné obrázky ze starých časů a nemusí nám v tom vadit ani ony tradiční stereotypy, které si neseme ještě z dob školní výuky dějepisu. Je možné, že autor má v rukávu další esa, jak naznačuje ve svém úvodu o dějepisných stereotypech (»komunisti jsou zlí, disidenti hodní, Havel je hodný, Havlová je zlá« atd.) Tak daleko do přítomnosti ještě nedošel, zatím končí příběhem Jak hodný Ječmínek všem hlavu srazí, ale uvažuje o tom, že i další děje by si zasluhovaly podobné vidění z jiného úhlu.
   Proti jím zvolené metodě nelze mnoho namítat, spisovatel má právo tvořit podle svých znalostí a podle svého záměru. Sám bych se rád ohradil proti těm čtenářům, kteří mohou Šmídovu knihu znechuceně odložit s tím, že to tak přece »nebylo«, jak to autor podává. Horší je to však v oněch pověstných »švech«, kde autor nenápadně vyjadřuje vlastní světový názor a dokáže překročit hranici únosného. Tady je sám proti sobě a zasahuje do výkladu národních dějin až nepřípustným způsobem. Dokáže podat přesvědčivá tvrzení, která by však nebylo správné brát zcela vážně, jako například »dějinami českými i naší knížkou se jako červená nit táhne sebezničující vyvádění českých vladyků, později panstva« (s. 180). Toto konstatování se týká osobnosti a doby Jana Lucemburského, ale jestliže autorovým úmyslem bylo takto pojmout celý dějinný proces, pak by si uživatel knihy musel poopravit nejen vžité stereotypy, ale musel by podstoupit tak důkladnou revizi svého pojetí, až by nakonec z dějin nezbylo snad nic. Snad i tohoto nebezpečí si byl autor vědom, možná že i sami nakladatelé mu dali podnět, protože k některým kapitolkám přidružil drobné vysvětlující doplňky nazvané Mimochodem. (Tak třeba vysvětluje krutý osud Jana z Nepomuku na str. 188-9, ale i jiné případy.)



Na všechny materiály prezentované na serveru obrys-kmen.cz se vztahuje zákon o autorských právech.
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen   (ISSN 1210-1494)