Dne 23. 7. 2003 se pan ministr vnitra ostře zhádal s opozičním poslancem ODS kvůli třem posledním mrtvolám zavražděných v Litvínovicích na Budějovicku. Což veřejnost překvapilo - proč právě taková nervozita na parlamentní půdě, když ke stovkám a tisícům podobných mordů se už řadu posametových let ve sněmovně hrobově mlčí. Stejně tak se ze stránek prorežimního tisku vytratily každoroční statistiky policejních orgánů o stavu zločinnosti a veřejnost si snadno domýšlí proč: naděje, že jednou skonči hrůza a děs, které na lidi padly s příchodem kapitalistických pořádků, se ukázaly liché a sliby vesměs pravicových vlád prolhaně jalové.
Už málem patnáct let u nás panuje svoboda, demokracie, a vraždí se napořád!
Dokonce v míře krutosti a počtech v půlstoleté minulosti země - od konce války přes pověstnou totalitu - neznámých. Pravda: za kapitalistického režimu nehrozí politické procesy ani střelba na státních hranicích. Tudy je a v EU bude možné vyvážet i dovážet co koho napadne, včetně běženců anebo drog či zbraní a bílého masa zahraničního i tuzemského určení. To, ani masová prostituce u dálnic v minulém režimu nebylo. Děti pro sexuální hrátky si tehdejší rodiny nabízet netroufly a vraždy erosenek či pasáků a dealerů mezi sebou byly vzácné. Jak to tehdy bylo s počtem různých vražd podchycených záznamy SNB? Statistiky uvádějí průměry okolo čtyřiceti ročně včetně horkokrevného Slovenska. Proti rušnému dnešku, kdy zahyne 430 obětí motorismu za půl roku s kulminací o víkendech, se zdá socialismus stagnující nejen v počtu vozidel se svými 65 mrtvými, neuvěřitelností. Mimořádných hromadných případů a masových vrahů bylo jako šafránu a mordy na objednávku žádné. Asi proto Černá kronika Rudého práva přímo nudila a na mnohé excesy se dlouho vzpomínalo:
Vzato od Vranské z první republiky a mladistvého Štěpánka z Roudnice, co v dětství střílel vzduchovkou po kočkách a později flobertkou po ženských, fenoménem na léta se stal zákeřný vrah Mrázek. Posléze ho vystřídala psychopatická řidička náklaďáku z Letné a pobouřenou veřejnost ještě upoutal spartakiádní vrah cvičenek. Jistý zájem vzbudil školák ubodaný zvrhlíkem v promítací kabině kina Metro. Rodinné »zabíječky« byly ojedinělé, vražd z vilnosti poskrovnu. Propagace tiskem, natožpak televizí, byla režimem tlumena, hrozila totiž nápodoba: například syndrom sebeupalování se šířil mezi studentskou mládeží z jižní Asie celosvětově a kdo si dneska připustí, že náš Jan Palach byl asi 37. v řadě, dokonce z podobných protiokupačních příčin? Do západní Evropy pronikly manýry z USA: masové střelby do učitelů a spolužáků, krveprolití v obchodních domech, atentáty politiků. Nakažlivý byl příklad ruského lidojeda Čikatila, stejně jako belgický mordýř nájemnic. Toho všeho se totalitní režim bál!
Jak vidno, k 460 obětem politických procesů z pověstných padesátých let už další třicetiletí nemohlo mnoho zavražděných přidat. Přesto loňská a předloňská masmediální propaganda zneužila zmíněné legendární případy opakovaně a donekonečna ve snaze zmírnit kritiku zoufalého vražedného stavu dneška poukazem, že vzpomínané poklidné časy reálsocialismu nebyly zločinů prosty.
Proč asi taková snaha? Proč současně zmizely ze stránek tisku dříve tak oblíbené statistiky stoupajících a klesajících trendů objasněnosti v tom kterém kraji či obvodě? Ono by se totiž provalilo, že ani alibismus vzpomínek na Mrázky a spartakiádní vrahy nepřehluší současné hrůzné parametry: vládnoucí kapitalistický režim se doslova zalyká a topí v krvi každoročních stovek mordů a sebevražd nejen sebeupálením jako na běžícím pásu. Zabránit tomu nemůže, protože si na druhé straně sám pěstuje zločinné podhoubí kšeftem a reklamou perverze a sadistického násilí brutálním zbožím masmediální nabídky - poučením obrazem i slovem, jak na tuto zrůdnou seberealizaci nalákat už nejútlejší generaci. Zločin byl v historii a je dodnes kapitalismu vlastním a bilance je zlá i pro »volné tržní vztahy českého typu« po majetkovém zvratu v listopadu 1989. Počet obyvatel se sice o třetinu zmenšil a trest smrti byl zrušen, avšak blbá nálada a hrůza občanů z přívalu zločinnosti všeho druhu rok od roku roste. Vlády, které slibují nápravu v předvolební agitaci, si buď lehkomyslně lžou do kapsy, anebo vědomě klamou voliče. Že se poměry staly existenčně hrozivými? Jak pro koho: podle zkušeností vyspělejších států - našich nových vzorů - jdou fenomény bezmoci proti násilí, zrůdnosti, brutalitě a strachu o život normálních lidí kapitalismu a dokonce i parlamentní demokracii k duhu! Cožpak se vědomě nepodporuje strach o existenci?
Nikoli náhodou upozornil premiér po návratu z USA, že »občan si musí zvykat na normalitu existenčních nejistot svobodného světa a přizpůsobit se jim«. To znamená, že stát, kde vzrostl počet vlastníků střelných zbraní z 80 000 totalitních na 400 000 současných, za nikoho lidská práva na holý život bránit nebude. Nač že má početný a všestranně dotovaný policejní aparát? Cožpak se v zemích jeho vzorů tvrdě nezakročuje proti sociálním, natožpak protirežimním demonstracím a bouřím?
Prevencí proti výbuchům vzdoru je pak onen příval pakultury hrůzy a zvrhlosti všeho druhu, který drtí a otupuje lidskou vůli z obálek i obsahu bulvárů, katastrofických filmů a thrillerových seriálů kanálních televizí, do mrtě pitvaných a popisovaných mordů či zrůdných sexů a kanibalských excesů. Toto očividné svinstvo k nám vniklo pod heslem absolutních svobod tvorby a podnikání, opentleno hecy kecy o Pravdě a lásce pod fanglí lidských práv a svobod USA pojetí. Bohužel!
Kapitalismus i daleko vyspělejších forem tržní společnosti než jejich karikatura v Česku totiž fenomény strachu a děsu ke své vládě nad masami bytostně potřebuje. Humanita a demokracie jsou mu jalovými žvásty pro blbečky, avšak do vědomí zástupů vnuknutá bezmoc před silou a hrubým násilím je přímo ideálním stavem jeho bezuzdných rejdů nad národy a globálním světem. Běda tomu, kdo naletí na vějičky a kapituluje před bonzy - kompradory: pak už může jen bezmocně přihlížet! A to je náš případ. Nepochybí nikdo přisuzující vinu za výbuch polistopadové zločinnosti zde vládnoucímu pravicovému a občas pseudolevicovému režimu. Neboť tak tomu bylo od samého počátku. Doslova jako při převratech v banánových republikách, podporovaných mocnými bossy z kapitalistických ambasád, také u nás vše začalo lidem nepochopitelnou, leč přísně účelovou a prezidentsky okecanou amnestií domněle politických vězňů. Jděte kamsi s humanitou, radili zkušení antisocialisté; takže do rušných posametových ulic bylo vypuštěno přes dvacet tisíc omilostněných kriminálních živlů značné násilné a všehoschopné zkušenosti, od pohlavních násilníků po vrahy recidivisty. Za sympatií tehdejší ministryně spravedlnosti snadno vnesli do zjitřených poměrů náležitou hrůzu a děs, což bylo pro nastupující kohortu vládněhradního establishmentu zárukou udržení zadků v bez boje obsazených postech. Což vyšlo, neb to je v Česku zvykem odjakživa: ve strachu o kejhák a rodinu národ zalezl k televizorům, nechav vývoji událostí hladký průběh, aby se posléze přidal k vítězům...
Klíči se zvonilo na falešné sliby - chyby. Očekávaný blahobyt do jednoho dvou roků se nekonal a frekvence RFE přestaly líčit západní ráj svobod a zázraků konzumence jako když utne. Vžité pohodlné normy soužití nahradila nekompromisní honba za majetkem, vedená lídry ptákostrany s heslem, že jakkoli nabyté prachy nesmrdí. Touha stanout bez námahy mezi celebritami zavedla naivní blbečky do osidel kuponové privatizace, jiné ramenatější živly ke zločinům podvodů, tunelování, vydírání, loupení, brutálního vymáhání výkupného po únosech, ždímání dluhů z podnikání a vraždám konkurence i na objednávku. Kdo to kdy v tuzemsku viděl a slyšel?, děsili se mnozí, čtyřicet let jsme nic podobného neznali!
Raně posametová krvavá lázeň začala být i konformním občanům zbytkového Česka proti srsti. Bezbřehé svobody pro jednotlivce a tržně konzumní blaho trvale konkurenčně snižovaných cen si představovali jinak. Ba co víc: policií zveřejněné počty obětí násilných činů (2430) včetně vražd (1863) do dvou let po amnestii zdrtily kdekoho zprava i zleva. Kdy už ta hrůzovláda skončí?, zoufalo si pobouřené veřejné mínění nad osudem stovek obětí, od nemluvňat po stoleté prababičky.
Jenže ono to za kapitalismu skončit nemohlo!
Ani když naskočily do sedel »růžičky« pravolevé orientace a opoziční smlouvy s pohrobky Šika a osmašedesátníků. Jako dědici poloprivatizovaných a krachujících podniků s nezaměstnaným póvlem hledali - oni tuzemští géniové prognostik - poučení ve zkušeném zámoří Říše hojnosti a samovolného blahobytu: »Dejte lidem zapomenout na realitu! Poskytněte jim srandu, porno a sex, to rádi konzumujou! A zrůdnou bestialitu přímo žerou, hlavně mladý! Všude a všem nahánějte permanentní strach, jako my po léta z Hollywoodu. Kdo se bojí, sere v síni! Proto mlčení jehňátek a kosmopříšery Dne nezávislosti! Víc krve, hnusu, střelby do živýho, co se eště hejbá! Jakýpak vážný umění, na kulturu není čas a škoda peněz. Lidi se chtěj bavit i třást hrůzou. Zajímá je voprsklá nahota anebo hnusný vnitřnosti. Perverze je jim víc než pitomá láska! A nám i vám v tom bůhvíkde Česku musí jít především vo kšeft, prosperitu, nebo snad ne?« Tohle slyšeli najednou naši poplatní satrapové a poučeni nastolili v kdysi kulturní zemi vládu skutečné Biafry ducha, dříve vyčítanou primitivům totáče. Instalovali permanentní masmediální proud pokleslé pakultury bavičů a striptérek, eldorádo šaubyznysu plného porna a sexexhibicí. V necudném novátorství se inscenuje moderna i klasika a perverze vniká i do pohádek. »Všude se hlavně střílí, vraždí či jinak morduje. Bez souloží ochlupenejch trivialit autora knížku neprodáš a bez nudapláže můžeš kina zavřít! Oblbený domácnosti konzumentů už nerozeznaj realitu vod virtuality a pro každou pitomost na sebe střílej vostrejma nebo berou sekery. Ani nezletilci u internetů a pařani počítačovejch her neváhaj tasit proti vlastním rodičům, dyž je popadne vražednej amok a nevinný hrátky s tátovou pistolí končej caput mortis. Jak potom nemaj statistiky hrůzy narůstat? Takový už je život za kapitalismu, že?
A zejtra bude eště barvitější než dneska, i během druhý desetiletky, protože z bulvárů a jinejch masmédií krev crčet nepřestane. Aby rostly koláče peaplemetrů, musej kanály hejřit počtem každodenních mrtvol a zohavenejch obětí sadistickejch mordů. Ve zpravodajství po takřka povinným přepadení bank musí následovat popisný detaily vilně zardoušenejch žen, nebo domácím násilím zmučený trupy manželek popálený žehličkou. Poté reklama na cokoli a dycky vodporně zlodějská na čas: vnucovaný zboží zápaďáckejch přebytků, jimž jsme přestali být konkurencí. Zato teď jezdíme v ojetinách, konečně máme úroveň! Můžeme si pochutnat i na lidským mozečku s cibulkou krájenou při Ozvěnách dne: 500 mrtvých na silnicích za půl roku! Jsme už skoro světoví!«
Zvykejme si tedy na krev, havárie, bombou vyhozené vraky aut a vyhořelé byty. Mezi teleprogramy Západu, pražskou Novou, Primou a moskevskou Silniční patrolou není rozdílu: vnášejí až do bytů - s reklamní komercí - filozofii krve, zmaru, násilí. Programově děsí konzumenty, argumentují peaplemetry sledovanosti. V prorežimní užitečnosti se nemýlí: většinově průměrný divák blbne rád a přivyká snadno!
Zvyká si na zločin jako na normál, o to jde bossům především. Dne 24. 1. 2001 zveřejnil deník MF Dnes naposledy (!) údaje MV a policie o pražské kriminalitě (bez ostatních krajů). Za rok došlo v metropoli k 473 vraždám. Na celém území Česka se odhaduje číslo třikrát vyšší, což by činilo 1419 obětí. Trendem snižování šlo o možný průměr, který desetiletým násobením až ke krvavé amnestii dává překvapivý součin - přes 14 000 zavražděných tak či onak za kapitalisticko demokratického režimu polistopadové éry PRAVDY A LÁSKY; několik tisíc sebevražd v to nepočítaje. Jen sebeupálení bylo 18 za poslední dva roky...
Kam se hrabou padesátá léta a kdo kdy napíše ČERNOU KNIHU posametového Česka?
Avšak občánku pozor: tebe třeba ano, ale tisíce mordů za deset let dosažené svobody otrlé bossy neděsí! To, že se i za bílého dne na některých místech Prahy počuráváš strachy, natož abys za soumraku vystrčil nos; že se bojíš i pod duchnou, byť sis na balkon paneláku pořídil mříže, to je zcela v normě a řádu novorežimních pravidel, stejně jako chov psů bojových plemen. Jistě máš zakoupenou pistoli či jinou osobní zbraň: jak jinak bys hájil svá lidská práva? Přece jsi slyšel o vzorech statečnosti Texasanů, či ne? Neremcej a snaž se přizpůsobit novotržním konvencím držení huby i v soukromí skrznaskrz prošpikovaném odposlechem ministrova, natožpak tvého bezděčného pšouku až z elektronicky vyspělého Západu, hlavně zámoří.
Kryj se před podezřením z nekonformity okázalou konzumací veřejnoprávní televize i rozhlasu kanální objektivity! Pozitivně komentuj mezinárodní válečné dění a podobně hltej žinantní pikantérie o prvních dámách Hradu či drby o celebritách Podhradí. Hlavně však ždímej zpocenou dlaní myš ovladače při střídání konkurenčních morbidit! Neb ony zrůdné zvrhlosti jsou ze strany režimu záměrným produktem, abys na ně přivykl jako na normalitu žití svého mainstream ve svobodných poměrech!
Buď trpělivý, asertivně vstřícný vůči snaživým autorům krvavých banalit, aby ti případy orlických vražd, zamilovaného Kajínka, vykradených pošt, tří denně vyloupených a jedné vytunelované banky či zkrachovalé zájezdovky zevšedněly, stejně jako neodpovědnost vlády už doslova za nic. Pokud zastihneš urputné bitky polišů s demonstranty kdekoli na světě, považuj to za běžný folklór svobodného světa. Ať tě ani nenapadne tvrdit, že proti oné nadnárodní razanci byl »neadekvátní zákrok« bezpečáků - tenkrát na Národní - neuvěřitelnou idylkou! Neoznačuj režim »kapitalistickým«, leč tržně vyspělým, západní spojenci by tě mohli mít za burana. Občas zaklň na Rusy a hlavně na bolševika, zatímco chválíš novou buržoazii za péči a přeješ jí, aby se jí žilo lépe než tobě! A těš se na další mordy - co bys chtěl, blbečku, od nich víc? Leda alibistický povzdech, že na Západě jsou na tom s vraždami dál?
Demokratické vlády a ministři jsou proti tomuto vývoji sotva odpovědnou mocí. Kdyby ministr vnitra nakrásně usiloval o prevenci, ministr kultury sotva zamezí rakovině obchodně úspěšných filmů a literatury, televiznímu přívalu krve a násilí, kde se příkladem zrodí a vychovají noví vrahové a zločinci. Byl by totiž napadán, že omezuje tvůrčí svobody. Bulváry, co na mordech a perverzi parazitně prosperují, by ho uštěkaly, že jde o celosvětové prorůstové trendy jako nutná daň svobodě podnikání...
Autor: Jiří Mikula
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen (ISSN 1210-1494)