DAVID PAULOVICH ESCALONA
Oči básníka
Divoký pokřik času
probouzí poezii
Rodí se každé ráno
ze zásnub tužky a papíru
Vyhlížej jako poprvé
na čerstvě vylíhlý svět
Viděné zapiš do básně
zlehounka Netlačit!
Nauč se přepsat i slzu
v útěšnou harmonii
Osedlej fantazii
a staň se básníkem
Jen žádný spěch
Život ubíhá
k úběžníku stáří
K rakvi pěšky nedojdeš
není vyhnutí
Nauč se odpočívat
seskočit z cesty
vychutnat přestávky
podesty a mýtiny
Mysli na zítřek
ale i na dnešek
Těš se ze vzpomínek
než vykouří se z hlavy
Vše co jsi prožil
ještě prožiješ
Živ se budoucností
leč nepomíjej minulost
Zraněná Praha
Tolik vody útočí
na město jež přežilo i čas
Řeka vtrhla okny
rozmáčela vzpomínky
Potopa den první
Voda odnáší zvířata
prší slzy lidí
pláčí i cizinci
Ach topící se Praho
rozmytý akvarele Hradčan
Zatopená bolestí a žalem
do moře pluje radost
Proud odnesl paměť
snímek svatby i syna
Odplouvá babiččino křeslo
i sešit studentských veršů
V tak malé chvíli tolik škody
Historie se rozpouští
nenahraditelná jak životy
Milovaná Praha odtéká
Den druhý Vody opadly
obnažily nánosy zmaru
Srdce Prahy bije
za ztracené domy i vzpomínky
Život se ale nevzdává
začíná od počátku
Zachraňte co se dá
zbytek vrhněte do ohně
Město vytrvá v dětech
co znovu ho postaví
snad ještě krásnější
snad více láskyhodné
Vyvstanou vzpomínky na vzpomínky
zborcené domy se vztyčí
mnohé paže se spojí
z bahna vyraší pospolitost
Praha odolá času
a když řeka pohrozí
nastaví čelo mračnům
a potomci ji ochrání
Praho jsi věčná a milovaná
pod panoramatem Hradu
pod svatovítskou katedrálou
k nohám Karlova mostu
lísá se krotká řeka
Praha pod vodou
Prší jak za potopy
řeky opouštějí břehy
voda rozpažuje
objímá města i roviny
Potopa nese zkázu
mstí se na lidském díle
Příroda vztekle ničí
drzé domy stojící v cestě
Města to odnesou první
obětní beránci
po krk ve vodě
s polámanými kostmi
Povodeň si nevybírá
tisícileté kořeny národa
odnese stejně
jak věci s jepičím životem
Řeka podvědomě hledá
trasu matečného koryta
z dob kdy panovala ona
a člověk se jí bezmocně kořil
Pamětníci oněměli
synové dávných obětí
generací dávno vymřelých
paměť jim smazala voda
Ztráty a ztráty se sečítají
nové slzy odnáší starý proud
voda padá k vodě pláč k pláči
jen půda zůstala stejná
Praho kolikrát proudy barbarů
zaplavily tvé brány
kolikrát jsi čelila vzteku
ty vítězi nad vodou a časem
Město odolných paláců a mostů
tisíce panoramat milióny snů
bydliště hrdých Pražanů
město drahé básníkovu srdci
Vidět tě spoutanou lijáky
je jak vidět srdce sevřené krunýřem
Avšak obdivovat tě ze suchých vršků
je jako vstávat z mrtvých
Přeložili EVA MÁNKOVÁ a KAREL SÝS
VLADIMÍR JANOVIC
Potopený úl
Když slzí sochy přijdou záplavy
Po bělmu stařen mraky plují
Domy se v úzkosti pnou do výšky
kolové stavby pamatují
Když zmizí silnice a zahrady
zhroutí se úl ve stínu stromů
Kde bylo česno krouží včelí roj
Zoufale hledá cestu domů
Když stoupá voda tone každý sám
Jen včely zůstávají spolu
Strašlivou silou mrtvé královny
pomalu stahovány dolů
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen (ISSN 1210-1494)