Podle doslovu ke knize Jaroslava Pospíšila SVĚTLA A STÍNY V ŽIVOTĚ BAŤOVA ŘEDITELE ING. FRANTIŠKA MALOTY (vydalo nakladatelství Kniha Zlín r. 2011) se jedná o autora zkušeného, zabývajícího se především literaturou faktu se zaměřením na nejnovější dějiny. A tomu odpovídá i obsah knihy o předním manažerovi u Baťů. Poněkud zavádějící je však v titulku již slůvko „stíny“, neboť Jaroslav Pospíšil píše o něm z hlediska „světla“, zatímco ony stíny byly možná způsobovány dobovými poměry, což se v textu (hlavně ne realisticky) příliš neuvádí.
Jde o monografii sui generis. Ing. Malota zemřel ve věku 84 let v roce 1984. Vyrostl jako typický „Baťův“ muž se vším všudy. Baťova škola práce byla však i tvrdá, obstáli v ní jen nemnozí a Ing. Malota k nim patřil. Byl si zřejmě vědom, že musí svému šéfovi sloužit a sloužil mu podle řádků Pospíšilovy knihy dobře a vděčně. Nebylo proto divu, že postupoval v kariéře, až se vypracoval velmi vysoko.
Kdybych chtěl nějak zestručnit charakteristiku této povýtce životopisné knihy, pak tu máme co činit s jakýmsi „Antibotostrojem“ (ve srovnání se známou knihou T. Svatopluka, která však baťovské praktiky kritizovala). Kdo Botostroj zná a porovná si jej s knihou o Ing. Malotovi, možná si položí otázku, kdo vlastně měl „pravdu“, zda Svatopluk či Jaroslav Pospíšil, a snad se při jejím zodpovězení zamyslí, zda vůbec taková pravda, jedině samospasitelná, existovala a existuje. To však nechávám na čtenáři samotném, mně jde spíše o techniku historikovy práce a o její zaměření.
Na jedné straně existuje velké množství archivních materiálů i vzpomínek, čehož autor knihy využívá hlavně k tomu, aby ilustroval a doložil svá tvrzení. Obracet se však na narativní prameny jen jako na zdroj argumentace je ošidné. V knize najdeme mnoho takových příkladů; za všechny bych chtěl odkázat na vzpomínku blízkého spolupracovníka Ing. Františka Maloty Josefa Lamače (od str. 47 a násl.). Metodika práce historiků se vzpomínkami je již dávno propracována, hlavně z hlediska spolehlivosti subjektivního vzpomínání. Josef Lamač se snaží čtenáři vsugerovat i to, že Baťovy závody v létech druhé světové války byly místem odbojové činnosti a že k odbojářům nutno počítat především Ing. Malotu. Již tento postoj ukazuje, jak se autor snaží vytrhnout Baťův podnik z dobových souvislostí a jak přeceňuje některé shovívavější činitele z řad Němců, případně českých kolaborantů. Neváhá dokonce reprodukovat doklady o zapojení Ing. Františka Maloty do Slovenského národního povstání. Ovšem, opakuji, Ing. Malota byl a zůstal věrným služebníkem svého šéfa, což se zajisté projevilo ve snaze uchovat pokud možno co nejdéle integritu podniku, ačkoli právě výroba bot i strojního zařízení se ocitly v pozorném hledáčku německých fašistů. Máme již z předchozích let dobře zpracované otázky hospodářského vývoje Čech za války (například Václav Král), i když zatím se tyto problémy tolik netýkaly Zlína a dalších míst Baťova impéria. Ale i na toto impérium je nutno vztáhnout obecnější poznatky z tohoto směru. Kdyby byl autor knihy tyto otázky pečlivěji zpracoval, nevzešla by z jeho dílny práce jen oslavná. Ovšem uvědomíme-li si dnešní souvislosti vzniku knihy i jejího budoucího osudu, autor sám takovýto přístup snad ani zaujmout nemohl.
Charakterizoval jsem tuto knihu jako regionální a zároveň nadregionální. Tomu „nadregionálnímu“ je nutno rozumět tak, že Baťovy závody měly široké kontakty se zahraničím a i na nich Ing. Františku Malotovi velmi záleželo (dovoz surovin, odbytiště produktů aj.). Současný čtenář by se však neměl podivovat ani velkolepým baťovským oslavám 1. máje – svátku práce, jak je dokládá dobová fotografie ze str. 18 (1. máj ve Zlíně z roku 1931), ba ani snímku Ing. Maloty mezi spolupracovníky z onoho 1. máje; vždyť to byla příhodná forma taktiky vůči dělnictvu.
Autor: JOSEF BÍLEK
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen (ISSN 1210-1494)