Nikdy bych se nenadál, že moje zdánlivě prostá úloha – přivítat na světě básnickou sbírku – bude tak nesnadná. Jedná se totiž o knihu jednoho z největších současných českých básníků, a křest jeho knihy nemůže přece nebýt připomenutím jeho života a díla. Nejen však jeho: Karel Sýs, u jehož Vzducholodi v parku jsme se sešli, je příslušníkem silné básnické generace, která vstoupila do literatury koncem 60. let a v průběhu let následujících se jména jejích členů stala dominantními v české básnické tvorbě – a zdaleka tomu nebylo z důvodů politických, jak je dodnes zcela účelově a politicky předhazováno, nýbrž především díky jejich jedinečné poetice.
   Karel Sýs, Michal Černík, Jiří Žáček, Jaromír Pelc, Jaroslav Čejka, Josef Peterka, Josef Šimon, Petr Cincibuch, Petr Skarlant, Josef Hanzlík, ale i Vladimír Janovic či Vladimír Brandejs a další – to jsou jména těch, kteří se stali čistokrevnými pokračovateli umělecké avantgardy let 20. a 30. minulého století, a přes urputnou zášť a nepřízeň v posledních více než dvaceti letech stále chrání skomírající světlo svíce české poezie. Neboť oni už vlastně nemají následovníků. Umrtvující vztah tržních mocipánů k literatuře a poezie zejména je součástí demontáže, ba rozkladu národa a jeho hodnot, bez nichž je odsouzen ke kómatu.
   Tím druhým mým „problémem“ je to, že knize Vzducholoď v parku jsem takříkajíc pomohl na svět, a už jen z toho důvodu bych ji měl patřičně vychválit. Ale chvalte něco tak úžasného, jako jsou Sýsovy verše doprovázející kresby mistra Kamila Lhotáka! Nebylo by to pošetilé? A navíc: zbaven jakékoli ješitnosti si dovolím připomenout, že už vloni jsem osvobodil z knižního „babyboxu“ Sýsovu knihu Malá inventura s ilustracemi Vojtěcha Kolaříka.
   S tvorbou Karla Sýse jsem se seznámil počátkem 70. let jako gymnaziální student. Už jeho první básnická sbírka – Newton za neúrody jablek – mě zaujala natolik, že po dalších Sýsových knihách jsem se sháněl zcela takříkajíc automaticky. A že jich bylo! Pootevřený anděl, Dlouhé sbohem, Americký účet, Stroj času a řada dalších, každá s metaforami a pohledy na svět natolik zvláštními, že podněcovaly fantazii čtenáře jako střelný prach.
   Zvláště mi bylo blízké Sýsovo trvalé okouzlení technikou, vynálezy, objevy, stroji času i nečasu. Myslím si, že bylo naprosto přirozené, ba že tomu nemohlo být jinak, než aby Karel Sýs poznal zblízka mistra Kamila Lhotáka. Že se po léta přátelili a že Sýsovy verše a kresby Kamila Lhotáka tvoří organický celek, jedinečné jednolité dílo výtvarně-literární. Kamil Lhoták… Nepochybuji třeba o tom, že každý z přítomných držel už jako dítě v rukou Dobrodružství Toma Sawyera. Dokázal by si je představit bez ilustrací Kamila Lhotáka? Kolik má česká kultura výtvarných umělců tak svérázných a jedinečných? Umělců doslova světového formátu?
   Kniha Vzducholoď v parku neměla snadnou cestu na svět, byla to cesta složitá, prekérní a dlouhá. Karel Sýs by o ní mohl jistě dlouho vyprávět. Ale jsme u cíle. A cíl je slovy Karla Sýse „jen metál / zavěšený na zádech / chvátajících chvil /A přece díky že jsem žil /že jsem se přiblížil“.
   Dovolte mi na závěr, abych poděkoval za zdařilé dílo nejen Karlu Sýsovi a Kamilu Lhotákovi, ale i dalším, kteří se na vzniku Vzducholodě v parku podíleli v čele s vydavatelem Františkem Mandátem. A knize samotné přeji úspěch u čtenářů, hodně dobrých recenzí a brzké druhé vydání. Co však popřát mistru Karlu Sýsovi, ostatně nejen básníkovi, ale také esejistovi, překladateli, autoru literatury faktu, fotografovi a redaktorovi? Inu, co jiného, než ještě mnoho knih, po kterých čtenář sáhne už jen proto, že je napsal Karel Sýs.

   Úvodní slovo na křtu knihy Vzducholoď v parku v Evropském domě v Praze 17. září 2012




Na všechny materiály prezentované na serveru obrys-kmen.cz se vztahuje zákon o autorských právech.
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen   (ISSN 1210-1494)