Byl takovým tím pravým, nefalšovaným normalizačním komunistou. Rostl a rostl. Stal se členem závodního výboru a zúčastňoval se jako organizátorský talent všech společensko-politických aktivit. Byl všude, kde se dalo ze situace těžit. Když ne víc, tak alespoň množství dobrého jídla a pití.
   A rostl a rostl, až do výše svých maximálních možností. V poměrně mladém věku překonal specifickými prostředky hradbu řady starších, schopnějších a moudřejších, i když mu sláma obrůstala nohavice. Udělali z něho vedoucího poměrně důležitého provozu. I on se stal důležitým. Téměř nepostradatelným, jak se mu zdálo. Byl všude a se všemi stejně důležitými. U těch ještě vyšších se tvářil tak, jak bylo požadováno. Sloužil, souhlasil, navrhoval, plnil. Níže pak, ke svým podřízeným, se choval mnohdy žoviálně, mnohdy arogantně, nikdy však se nemohlo stát, že by neměl pravdu. Jednou, když si opět potřeboval potvrdit svůj význam, se tajně, jak jinak, místo dveřmi připlížil v nočních hodinách po pásovém dopravníku uhlí k dělníkům, kteří právě odpočívali. Věděli o něm, a dodnes je mrzí, že jeho nízkost neocenili jeho zapnutím. Mohli ho uvidět plného děsu z cesty do uhelné pece.
   A byl opět oceněn. Doporučili mu žádost o studium na vysoké škole. Tam však nikdo nevěděl o jeho angažovanosti a požadovali po něm obyčejnou práci běžného studenta. Nedodělal ani dva semestry. Ukončil studium po zásluze neúspěšně. A tak opět rostl a rostl obvyklými prostředky a dokázal dokonce překonat váhovou docenturu.
   V jedné historické etapě bylo zcela normální, že odešli ze svých funkcí všichni ředitelé, mnozí náměstci, ti, kterým byla přisouzena shůry nomenklaturní povinnost.
   Bylo však rozhodně neobvyklé, aby byl z fabriky doslova vyhnán tehdy revolučním Občanským fórem středně technický kádr. To musel mít obzvláště velké zásluhy. Stalo se tak právem revoluce a v jeho případě šlo o spravedlivé ocenění jeho charakteru. Ničeho jiného. Kdyby to byli udělali se všemi podobnými dávno před tím komunisté, mohli zde být dodnes.
   Byl opět, jak jinak, jedním z prvních, kdo odložili ad akta svou stranickou legitimaci. A tak se opakovaně potvrdila pravda klasika Karla Čapka, který tvrdil, že "kdo zradil jednou, zradí vždycky, nikdo se nestal přeběhlíkem, kdo jim nebyl vždycky. Člověka nepředěláš, jen se vždy jinak vybarví."
   A začal podnikat. V malém obchůdku, o třech lidech, systémem nákup prodej, žádné velké nároky na podnikatelskou zdatnost. Netrvalo to ani dlouho a dokázal své obchodní partnery bravurně dostat do druhotné platební neschopnosti neplněním svých závazků. Vynášelo mu to, mohl žít na vysoké noze a evokovat v okolní společnosti dojem, že jde o mimořádně schopného jedince.
   Začal též volit jedině správnou stranu. Hlásal svou novou angažovanost do světa tak, aby si toho všimli noví, tentokráte demokratičtí vůdci.
   Všimli si. Byl trpělivý téměř deset let. Opět chtěl sloužit vznešeným cílům, a tak světe, ani se moc nediv, je ředitelem. Následníci Občanského fóra si podávají ruku s člověkem, kterému ji člen obrozené KSČM nepodá. Opět roste míra jeho arogance. Sláma mu však již neobrůstá nohavice, ale nosí ji jako císař Říma kolem hlavy. Že by vyrůstala z ní?
   Jdu si raději lehnout a snažím se usnout. Myslím na Boha. Ten dokázal ohromnou věc. Z obyčejného žebra stvořil něco tak pozoruhodného, jako je žena.
   Obdivuji demokraty. Ti jsou schopni stvořit ředitele z kanalizačního odpadu. To Bůh neumí.
   Jak to jenom řekl ten Čapek? Kdo zradil.... nevím již, mám v tom zmatek. Pokusím se odejít do nesvěta a je to tak lepší. Spisovatelům věřme, jsou svědomím národa.



Na všechny materiály prezentované na serveru obrys-kmen.cz se vztahuje zákon o autorských právech.
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen   (ISSN 1210-1494)