Ke konci letošního září p. Feldstein v deníku Metro uveřejnil článek Uprostřed hor, uprostřed Evropy. Vylíčil v něm své dramatické (sám je totiž dramaturg) zážitky z pobytu v českých horách, v jednom »z nejhezčích a nejznámějších míst celé oblasti«, a vyvodil z nich závěry a ponaučení nejen pro sebe, ale i pro čtenáře Metra. O které místo jde, to jim bohužel nesdělil, zato se netajil zjištěním, že se tam v »až groteskní podobě snoubí dědictví čtyřiceti bolševických let s bezohledným kořistěním nynějšího podnikání«, neboli že v rekreačním zařízení, kde se ubytoval, se »někdejší totalitní nivelizace a nihilismus, nezájem o jakékoliv lidské, etické a materiální hodnoty pojí s posedlou touhou po mamonu, nejvyšší a snad jediné metě současné společnosti«. Důvody jeho ideologického rozhořčení (tvrdé a nelibě zapáchající matrace a polštáře, káva, která se nelišila od čaje, »hubený (?) polonahý kuchař s cigaretou, ze které odpadával volně (?) popel, neustále v ústech«, Perla místo másla, hlučné rádio a závěrečné vyhoštění hostů ze společných místností, v nichž majitel chaty uspořádal oslavu pro své přátele, atd.) jsou zároveň důkazy současné »symbiózy komunistického dědictví, arogance, kultu a diktatury mamonu«.
P. Feldstein se sice nezmiňuje, že by tutéž chatu navštívil už v době zmíněné »nivelizace a nihilismu«, aby nám vylíčil jejich tamější původní stav, když už nás všechny vyděsil jejich pozůstatky, to však jeho diagnóze neubírá na pronikavosti. Mohli bychom mu mít snad za zlé jen slovo mamon. Tento výraz přešel do češtiny z bible, historicky vzato je předkapitalistický a v našem rozvinutém kapitalismu byl už dávno vystřídán nepejorativním výrazem kapitál. Bez kapitálu není zisku, bez zisku není kapitál. P. Feldstein se zlobí, že to je jediná meta současné společnosti, ale jakou metu by ještě chtěl? A hlavně by neměl křivdit majiteli chaty a vytýkat mu jeho zásluhy. Uspořádáním mejdanu pro přátele přece výrazně narušil právě onu bolševickou nivelizaci, na kterou si p. Feldstein právem stěžoval. Třeba mu nedošlo, že denivelizace může vést k tomu, že ten, kdo po ní touží, se ocitne tam, kde se ocitnout nechtěl. Ne nahoře, ale dole. P. Feldsteinem zatracovaný horský podnikatel si bohužel nevšiml jeho hluboce lidských (článkem v Metru doložených), etických (týmž článkem tamtéž doložených) a materiálních (rekreační zařízení »nebylo nijak levné«, ale p. Feldstein na to má) hodnot a při provádění své soukromé denivelizace nezařadil p. Feldsteina mezi své přátele a blízké. Nihilismus prozatím ponechal stranou, nejspíš dost dobře nevěděl, oč by mohlo jít. O bolševickém nihilismu se určitě nikde nedočetl. My také ne, až teď jej pro nás objevil p. Feldstein v Metru.
Mockrát děkujeme a na oplátku bychom mu rádi poradili. Měl by se do zmíněných hor a chaty vrátit a majiteli chaty přece jen poskytnou šanci. Šanci stát se jeho přítelem. Pak by mohli mejdany pořádat společně a p. Feldstein by mu přitom vysvětlil, jak odvrhnout mamon, získat kapitál a nastolit zdravý kapitalismus. Tím by také dal náležitě najevo, jaké místo by měl v denivelizované společnosti sám zaujmout a proč tvrdé polštáře akceptovat nebude. Natož hubené kuchaře.
Autor: zrt
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen (ISSN 1210-1494)