Vlastivědné muzeum Jesenicka vydalo práci Martina Buchlovského HISTORICKÝ OBRAZ TZV. FRÝVALDOVSKÉ STÁVKY. Autor již v úvodním slovu vysvětluje, proč klade před dosud užívané označení událostí z listopadu 1931 v Dolní Lipové na Jesenicku (tehdy Frývaldovsku) výraz "tzv.". Spíše než o důvodech jeho užití bylo by případnější uvažovat rovnou o úmyslu dehonestovat boje proletářů tamního kraje za práci a chléb, což ostatně vyplývá z celého Buchlovského textu. Nasvědčují tomu i mnohé autorovy výroky, jež směřují k programu části současných českých historiků, totiž "napravit pokřivený výklad dějin v době mezi 48. a 89. rokem 20. století. Jak jinak například rozumět slovům "...doufám, že snad již se bude tzv. Frývaldovská stávka vykládat jinak." "Jinak" znamená nepochybně tak, že viníky tehdejšího krveprolití (četnictvo při potlačování dělnické demonstrace usmrtilo osm osob a desítky jich zranilo) nebyly ozbrojené složky státního aparátu a jeho jednotliví představitelé v různých rozhodovacích funkcích od ministra vnitra přes moravského zemského velitele četnictva a frývaldovského okresního hejtmana až po nejnižší četnické velitele na místě srážky i jednotlivé četníky, ale "na vině za smrt stávkujících je rozhodně Komunistická strana Československa". Kromě hospodářské krize a stoupající bídy a hladu připouští se, že "na vině je částečně postup četníků".
   Ač by historik měl být ke zkoumaným historickým jevům zcela nezaujatý, Martin Buchlovský takový není. Z jeho textu nepokrytě zní snaha "přeideologizovat" dosavadní výsledky historických prací, postavit se na stranu tehdejší státní moci sloužící vládnoucí třídě, třebaže se zde zmiňuje i o neutěšeném sociálním postavení dělnictva, nepokrytě v zájmu předstírání objektivity.
   Buchlovského publikace předstírá, že přináší nová fakta. V závěru nacházíme sice sedm bodů, jež by měly být jakýmsi shrnutím "nově vyslovených" zjištění, jsoucích v rozporu s tvrzeními KSČ, "pro niž uchopení moci v roce 1948 znamenalo možnost interpretace událostí v Dolní Lipové tak, jak to vyhovovalo straně". Tyto body vyznívají nepřesvědčivě, protože v celé práci nenalezneme nic, co by přinášelo nová zásadní zjištění, dosud neznámá či zatajovaná fakta. Pokud ovšem za takové novum nepovažujeme tvrzení, že stávka "rozhodně neproběhla tak, jak bylo zatím prezentováno v předcházejících pracích, které vycházely v období vlády KSČ. Propaganda a štvavá agitace KSČ ... byly jedním z důvodů, proč došlo na křižovatce v Dolní Lipové ke střílení do dělníků". Což představuje návrat k někdejšímu tvrzení pravičáckých a fašistoidních stran tehdejší doby a tisku téže orientace. Nutí to k úvaze o autorově neprofesionálním zaujetí vůči oněm aktérům událostí, kteří jsou mu nesympatičtí z důvodů zcela osobních (či fiskálních?).
   Buchlovský vyvrací tvrzení, že dělníci nebyli ozbrojeni, ač je mu známo, že se ozbrojili klacky, kamením a větvemi až cestou do Frývaldova po několikerém předcházejícím zákroku četnictva proti nim. Jednou jsou ženy a děti podle Buchlovského postaveny do čela průvodu (z vypočítavosti, že četníci nebudou moci z humánních důvodů proti demonstrantům zakročit), jindy byly "tyto ženy víceméně obstoupeny muži a nacházely se spíše ve třetí až páté řadě". Četníci prý se museli bránit útoku dělníků! Byla-li patnáctiletá Anna Luxová zastřelena na lipovské dlažbě či na schodech pošty, jež prý tehdy ještě neexistovala, považuje autor za významné patrně jako důkaz o výmyslech a falšování historie tehdejšího děje. Přitom se autor odvolává pouze na dobovou fotografii, na níž ještě pošta nestojí, ač by měl - pokud by chtěl - k dispozici průkazné dokumenty úředního charakteru ke zjištění, jestli budova pošty už tehdy stála či nikoliv. Zdůrazňovat, že střet v Dolní Lipové neměl ráz nacionální (čeští četníci x němečtí dělníci), není třeba, o to se snažili - neúspěšně - jen henleinovci. Komunisté a Rudé odbory, již celou akci významně ovlivňovali, jednali internacionálně a národnost v KSČ a v Rudých odborech nikdy nehrála rozhodující roli.
   Autor, jenž přisuzuje všechny viny Rudým odborům (a KSČ) udává, že "vliv KSČ v této oblasti a v této době nebyl až zas tak velký a Rudé odbory rozhodně nepatřily mezi nejsilnější odborovou organizaci."
   Buchlovský, ač sám opakuje známý fakt, že dělníci lomů byli svými zaměstnavateli oklamáni nedodržením předcházejících slibů splnit "všechny dělnické požadavky" po stávce ve dnech 10.-13. listopadu, nebere tuto okolnost v úvahu jako pádný a zřejmý důvod ke všeobecnému pozdvižení dělnictva, nepovažuje tyto věrolomné zaměstnavatele a jim sloužící státní mocenské orgány za viníky událostí 25. listopadu, nýbrž rozhodně KSČ, částečně samotné dělníky (!) a také částečně (!) postup četníků. Lomaři, kteří už osm dní po předcházející dohodě s dělníky je opět napadli "snižováním mezd a částečným, v některých případech úplným propouštěním svých zaměstnanců", jen ti na tragédii v Dolní Lipové vinu nenesou. Autor naopak omlouvá jejich postup vůči svým zaměstnancům a nedodržení slibů z 13. listopadu obvyklou floskulí o působení "celosvětové" (?) krize, jež se stále zhoršovala a oni na ni nereagovali jinak než všichni ostatní zaměstnavatelé. Za hospodářskou krizi patrně nikdo nemohl, nikdo nebyl vinen, nikdo ji nezpůsobil. Ti, kteří její důsledky nesli nejtíže a jimž šlo o holý život, zřejmě nedokázali pochopit, že se bouří protiprávně a porušují humanistickou demokracii. Zde platí jednoduchá odpověď na jednoduchou otázku: Kdo krizi, uzavření lomů a nastávající zimu přežije v klidu a blahobytu, a kdo v bídě a v celkovém strádání, pokud ji vůbec přežije - majitelé lomů, nebo nezaměstnaní dělníci? Proč se státní moc obávala vpustit stávkující dělníky do Frývaldova, snad proto, že by došlo k násilnostem vůči mocným? To přece nikdo z nich nemohl očekávat! Vždyť přece "oni nechtěli vyvolávat nepokoje, jen demonstrovat svou nespokojenost s postupem zaměstnavatelů a svůj strach z budoucnosti bez zaměstnání, bez peněz pro početné rodiny. Strach o život svůj a svých blízkých", jak praví sám Martin Buchlovský. Přesto prý "síla, která byla nasazena, vypovídá o tom, jak vážná situace nastala pro bezpečnostní složky. ... O těchto opatřeních četnictva a armády (!) - samozřejmě "dělníci, ani jejich vedení v čele s komunistickými poslanci a senátorem, neměli ani ponětí". Nacházíme zde jeden z četných příkladů arogance moci vůči občanům. Na demonstrující dělníky bylo v oblasti Frývaldovska přichystáno 85 četníků, vojenská posádka v samotném Frývaldově a pro jistotu bylo zorganizováno vojenské cvičení, aby cvičící jednotky mohly být též k dispozici okresnímu hejtmanovi Jakubowskému.
   Autor publikace si na mnoha místech protiřečí, a také se dopouští spekulací, jež směřují k naplnění smyslu jeho práce, totiž "aby se Frývaldovská stávka vykládala jinak" (viz výše). Jak jinak, je lhostejno, hlavně aby "jiný výklad", třebaže nepřináší nic zásadně nového, vyzněl v souladu se současnými trendy opravování dějin, totiž svalit vinu na komunistické štváče. Když organizátoři stávky sdělili okresnímu hejtmanovi, že proudy dělníků směřujících do Frývaldova již nelze zastavit a žádali, aby četníci byli odvoláni, dostalo se jim odpovědi, že stávkující se do města nedostanou (snad slovy "Však my už je zastavíme"). Po tomto neúspěšném jednání nasedl "komunistický poslanec Hádek s kameníkem Beckem na motorové kolo a jel do Lipové povzbuzovat dělníky k dalšímu postupu". Podle Martina Buchlovského, jenž se v tomto případě opírá o slova jediného svědka, a to četnického strážmistra, se prý Hádek "postavil za četnický kordon a ... dával dělníkům dvakrát znamení mávnutím ruky shora dolů, patrně v tom úmyslu, aby dav prorazil četnický kordon." (zvýrazněno M. B.) Autor je natolik upřímný, že cituje četníkova slova "patrně v tom úmyslu", avšak z tohoto vratkého svědectví vyvozuje jednoznačný závěr, že komunistický poslanec Hádek zavinil krveprolití tím, že poštval dělníky proti četníkům, kterým pak už nezbývalo, než se bránit palbou, ať už na povel, nebo spontánně. To je spekulace. Připusťme tedy, že to mohlo být i jinak. Když Hádek a další účastníci jednání zjistili, že okresní hejtman četníky neodvolá a že nechá dojít ke střetu s ozbrojenou mocí, mohla mít Hádkova gestikulace za zády četnického kordonu nejspíše ten význam, aby se dělníci zastavili a proti kordonu dál nepostupovali. Dopouštíme-li se již spolu s autorem spekulací, není snad tento výklad mnohem pravděpodobnější, víme-li, že o zabránění krveprolití se delegace stávkujících pokoušela právě jednáním s okresním hejtmanem, který ovšem nevyhověl a četníky neodvolal?
   Práce Martina Buchlovského na téma Frývaldovské stávky, jež není "takzvanou", nýbrž tragicky reálnou historickou událostí, toho roku 1931 už v republice čtvrtou, nepřináší nic nového, zato však zapadá do současných trendů obrátit historii vzhůru nohama. Naštěstí máme dost jiných zdrojů, z nichž můžeme čerpat objektivnější informace o událostech 25. listopadu 1931 v dolní Lipové.
   Douška závěrem: V našich novodobých dějinách nacházíme masakry, a také "masakry". Jen v tom dolnolipovském masakru bylo zabito osm lidí, o ostatních nemluvě. Tehdejší odpůrci humanistické demokracie si žádné mrtvé vymýšlet nemuseli. V jiném "masakru" musel být vymyšlen alespoň jeden mrtvý student, když už těch skutečných se jaksi nedostávalo, aby se zvedla vlna odporu vůči přežilému totalitnímu systému, jenž však ke střelbě do demonstrantů nesáhl ani za cenu svého nepřežití.

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]