Polskou výtvarnici Dorotu Nieznalskou poslal soud v Gdaňsku na 6 měsíců do vězení za to, že v městské galerii vystavila skulpturu ukřižovaného mužského pohlavního orgánu. Soud dospěl k závěru, že Nieznalská urazila náboženské cítění Poláků a šířila pornografii. Trestu a jeho zdůvodnění v soudní síni zatleskali poslanci katolické pravice - zástupci Ligy polských rodin, jejíž bojůvky nedávno polským ženám a dívkám fyzicky bránily vstoupit na holandskou loď, která do gdaňského přístavu přivezla antikoncepční prostředky.
   Výtvarnice si může vybrat alternativní trest - pokud nechce strávit půl roku za mřížemi, musí stejnou dobu bezplatně "vykonávat společensky užitečnou práci". Někteří soudí, že alternativní trest by byl ještě hůře snesitelnější, odsouzená by ho totiž musela vykonávat na veřejnosti, např. uklízením chodníků, a bojůvkáři by měli osm hodin denně před sebou živý terč pro svůj posměch a šikanu.
   Proti rozsudku se překvapivě postavil kněz Krzystóf Niedaltowski. Prohlásil, že výtvarnice se stala obětí machinací žalobců, kteří touží po skandálu, z něhož vytlučou politický kapitál. Převážná většina těch, kdo rozsudku freneticky tleskala, dílo vůbec neviděla, řekl duchovní a dodal: "Je to propagandistická aféra Ligy polských rodin, parlamentní strany, která dělá církvi medvědí službu, brání katolictví ve jménu církve, ale dosahuje opačného efektu".
   Na poznámku, že farářovo stanovisko je překvapivě liberální a veřejnost by spíše očekávala, že klér dílo unisono odsoudí, páter Niedaltowski oponoval:.
   "Bude to církev, která konec konců ponese důsledky rozsudku omezujícího tvůrčí svobodu, a nikoli Liga polských rodin. Z řad umělců a z nemalé části kulturní veřejnosti se už ozývá volání ?Pryč s diktátem černokněžníků?. To se katolické církvi může vymstít".
   Statečné stanovisko tohoto kněze je zajímavé i v kontextu nedávného prohlášení Vatikánu. To odsoudilo jinou sochu, která putovala po výstavách v Evropě. Zobrazovala starého nemocného papeže přitlačeného k zemi obrovským balvanem a sténajícího pod tíhou světa. Podle Vatikánu je nepřípustné, aby zástupce Boha na zemi byl výtvarně či literárně zpodoben v pozici poraženého. Katolictví prý může klečet před Bohem, ale nemůže být na kolenou před pozemskými věcmi.
   Je zřejmé, že římsko-katolická církev nepřipouští umělecký pohled na sebe zvnějšku a uchyluje se k diktátu a cenzorství, ale objevují se v ní také síly, pokoušející se čelit omezování tvůrčí svobody.
   O neslýchaný rozsudek se začala zajímat Evropská komise v Bruselu. Její hlavní mluvčí, Fin Reijo Kempinnen, připomněl, že "svoboda výpovědi je základní hodnotou Evropské unie". V Polsku skupina sedmi univerzitních profesorů vydala dramatický "Apel". Pozastavuje se v něm nad tím, že soud výtvarné dílo označil za "rouhání". Akademici napsali: "Z vlastní profesionální zkušenosti, kterou jsme získali z dlouholeté analýzy umění, víme, že v konfliktu soudů s umělci obviněnými z rouhání se historie téměř vždy postavila na stranu těch druhých. Tuto zásadu akceptují nejen učebnice historie umění, ale také současná evropská kultura a její právní instituce. Není pochyb o tom, že tribunál ve Štrasburku, na který se Dorota Nieznalská v pravou chvíli určitě obrátí, označí ?rouhání? za povolenou formu umělecké exprese. Polsko se bude muset zcela jistě z toho rozsudku zpovídat. V bezprecedentním výroku gdaňského soudu vidíme pokus o právní institucionalizaci cenzury, útok na svobodu slova a znásilnění demokracie. Tam, kde není svoboda, není demokracie; tam, kde před soudem stojí umělci, moc přebírají diktátoři; tam, kde se soud mění v inkvizici, končí občanská společnost".

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]