BŘETISLAV KOTYZA
Chléb
Chléb křížem zakrojuji
nůž lomí pecen v krajíce
smetaje drobty střídy v náruč dlaně
do úst vkládám podobojí
Myslím na básníka rozsévače
myslím na úrodný klín
kolika polí osít nadějí
a kolik zrna semlít do zimy
než slovo vzejde
Než chléb skývou patky
ostří nože zakrojí
Vy
Vy přede mnou
co hlíně vrátili jste kosti
nezůstanete navěky beze jména
všichni vy co nosím hlubinou
a slyším je životností
zděděné tváře zápůjčkou léna
všichni vy
co marně toužili jste vzkřiknout –
Dluhuji vám naslouchání
poselství nevyřčená
Dovětek
Toliko ticho žádám sobě
tišší blikání hvězd
signálů vzkazy šifrované
abecedou morseovou
ticho tišší mlčení hvězd
žádám sobě mzdou
andělů ztracených šepoty
toliko vzývám ozvěnou
JOSEF TILL
Na dně. A ještě hodně níž
Hromadami knih světových autorů
listovat lze nitrem bezdomovců –
vcházet jim do snů jako do hororů
pradávných sběračů anebo lovců.
Nad hlavou místo střech či chýší
šedivé mosty se jim klenou,
zkalené vody jejich slzy tiší
a temno kryje život na kolenou.
Tam někde zejí díry do podsvětí –
to nanebevzetí lidské bídy!
Jenže i v pekle vyloučené třídy
se pořád ještě rodí děti…
Podzimní abeceda
Po lístku lístek,
písmenko po písmenku
do rána zrezivěl les.
Stydí se, celý obnažený,
číst osud z ruky zimomřivé
přicházející sněžné ženy.
Skok do dětství
Tehdy jsem nosíval
po kapsách mapy míst,
kde dozrávaly lesní plody.
Voněly lákavě,
však nedaly se jíst.
Dobrý to trénink do nepohody
zmodralých strání
bez malin, bez jahod,
s orvaným borůvčím.
Alespoň vzpomínku
k stáru si vypůjčím.
Privatizace hudby
Slyším hrát housle –
hádám, kde pro ně vyrostl strom
a kolikpak asi dřevorubcům dali.
A kolik houslařům,
že dřevo v tóny mění.
A kolik velmistrům
klamavého smyčce,
když už i hudba
zadrhla se
ve velké smrtící
privatizační smyčce.
Už není ani na obřady
(Sebevrazi hledají oprátku. Pro nás!)
Už nejde věřit slovům snům ani idejím
zlaté padáky trumfují rajskou manu
láska a pravda zetlela v nadějích
že jednou z mrtvých vstanu
dějí se věci globálně zničující
tornáda mamonu pustoší naše humna
předražený sex páchne po příjicích
nerodit děti je politika umná
dálnice k zítřkům jsou samé havárie
na přejezdech moci vlaky - parní válce
berou si životy jak malárie
přišlo mi parte a už na obálce
cenina své zoubky cení
už nedopíše své intimní stránky
jeden z těch určených na vymření
jak urna studí šeď domovní schránky
už není na nic ani na obřady
ani na pohřební šat z papíru
kokrhá vládce modrostračí hřady
žijete chudobo stejně přes míru
už není na hrob ani na finální plamen
složme se alespoň na poslední ÁMEN!
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen (ISSN 1210-1494)