Třiapadesátým svazkem edice Světová knihovna, kterým nakladatelství Euromedia Group k. s. - Odeon mapuje aktuální prozaické novinky národních literatur, je představen albánský spisovatel Ismail Kadare (1936). I když jde o autora širokého vypravěčského spektra, český čtenář se s ním mohl seznámit až v roce 1990 prostřednictvím prvotiny Generál mrtvé armády, která vyšla v polovině šedesátých let minulého století. Od uvedeného data žije Kadare ve Francii a právě překlady do tohoto jazyka probudily zájem o autora výrazně menšinového etnika.
Historický román KRVAVÝ DUBEN (E. G. - Odeon, 2007, str. 149, přeložila Veronika Sysalová) je situován do Albánie periodického bezčasí, nejspíš někam do poloviny minulého století. Čas není důležitý, neboť v odlehlé části horské plošiny přežívá zvykové právo Kanunu, což je ve své podstatě krevní msta, tradující se od časů středověku. Třicetidenní lhůta příměří po vraždě zastihuje Ďorga Berišu, jak se podvoluje tradici související s daní krve, a jak se mimoděk připravuje na situaci, že to bude nyní on, kdo má být zabit. Sveřepé lpění na tradici mělo za následek vyvraždění celých rodinných pospolitostí.
Druhá vyprávěcí linie představuje pár novomanželů; spisovatele Besiana Vorpsiho a jeho somnambulně křehkou Dianu zastihujeme v horách, na výletě, kde Besian s teatrální gestací zasvěcuje svou ženu do teorie krevní msty. Nemůže tušit, že letmé setkání s Ďorgem jeho manželku poznamená až k průniku do věže uzavření. Tato pasáž svým mystériem patří k nejpůsobivějším částem knihy, protože, nic naplat, první linie má kvůli detailům místy charakter národopisné studie. Podtrhuje to i samostatná kapitola věnovaná Marku Ukačjerrovi, správci krve. Závěrečná kapitola v rychlém prostřihu mísí obě linie a završuje tezovitost vyprávění o Kanunu.
Technologie manželského stavu je předváděna značně toporně s příznačnou atmosférou devatenáctého století. Didaktická upovídanost zbavuje napětí citovou angažovanost, jež na sebe bere podobu Berišova přízraku. Větší životnost mají paradoxně epizodní postavy: samozvaný zjednavatel spravedlnosti Ali Binak, prototyp mafiánských praktik a lékař degradovaný na znalce poranění z vendety. Ten bez servítků útočí na smysluplnost Besianovy spisovatelské práce: Vaše knihy a celé to vaše umění páchnou zločinem. Místo abyste pro ty nebohé horaly něco udělali, pozorujete jako divák jejich smrt, pátráte po vzrušujících námětech a hledáte zde krásu, jíž byste napojil své umění. Nevidíte, že ta krása zabíjí... Připomínáte mi divadelní hry režírované v ruských šlechtických palácích, kde byla prostorná scéna pro stovky herců, zatímco hlediště pojalo tak nanejvýš knížecí rodinu. Vy jste jako ti šlechtici. Nutíte celý lid hrát krvavé představení a sám se na ně s dámami díváte z lóže!
Závěrem: Ismail Kadare zpracovává ve svých dílech ústřední myšlenku a tou je podle zasvěceného doslovu Hany Tomkové zotročování lidské osobnosti mocenskými aparáty v různých historických obdobích. Ismail Kadare kupříkladu umělecky brojí proti totalitní despocii Envera Hodži a zároveň tohoto albánského politika adoruje v románu Velká zima.
Tato dialektická témata, převedení do desítek jazyků a navržení na Nobelovu cenu jsou pro české překladatele zatím pouhopouhou výzvou.
Autor: František Skorunka
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen (ISSN 1210-1494)