Působivá monografie Evy Petrové DALIBOR MATOUŠ s podtitulem Malíř a Sestry spánku (2003) je zevrubným a podnětným zhodnocením díla a života tohoto osobitého a širší veřejnosti nepříliš známého umělce (1925-1992), který většinu svého života prožil mimo významná kulturní centra v Turnově, v kraji ovšem úrodném na výtvarné talenty. Kniha nenašla profesionálního vydavatele a proto tuto důstojnou publikaci vydala s podporou sponzora umělcova rodina v nákladu 1000 výtisků.
Formálně a technicky perfektně vypravená kniha se zasvěcenou studií významné výtvarné teoretičky a kritičky, obsahující stovku barevných a desítky černobílých reprodukcí Matoušovy tvorby, úplný soupis umělcova grafického díla, přehled jeho výstavní prezentace, pečlivou bibliografii a trojjazyčné resumé (německé, anglické a francouzské), provází v historické posloupnosti jeho životem i tvorbou a zařazuje ji do kontextu české výtvarné kultury druhé poloviny 20.století.
Dalibor Matouš, rodák z krkonošské Horní Brané, jehož umělecké zájmy se probudily již za studií na jilemnickém a novopackém gymnáziu, za války totálně nasazený v Německu, rozvinul svůj výtvarný talent pod vedením Františka Tichého a Emila Filly, kteří byli jeho učiteli na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze v letech 1945-1950.
Není divu, že mladý umělec, stejně jako jeho spolužáci z Tichého školy - M. Medek, S. Podhrázský a Z. Sekal, byl v počátcích své tvory inspirován surrealismem a dadaismem a čerpal z podnětů těchto avantgardních směrů, jak to dokládají i reprodukce v monografii. Záhy však jej toto mladistvé okouzlení opustilo a natrvalo byl ovlivněn kubismem, jak ho poznal v díle svého učitele E. Filly, a především v tvorbě Picassově. Matouš do hloubky promýšlel a znovu a znovu výtvarně transformoval podstatu kubismu, který nechápal jako dobový formální výboj, ale jako "vědomí sebe a vědomí světa". Toto pojetí reality je zřetelné ve všech obdobích jeho výtvarné činnosti, počínaje portréty a kubistickými zátišími ze studentských let, přes tvorbu z doby generačního skupinového vystoupení Trasy, až k pozdějším malbám portrétním, zátiším i figurálním kompozicím.
Modernost Matoušova výtvarného projevu nebyla nikdy poklonkováním dobovým módám a proměnlivým ideologickým kánonům, ale rostla z poučeného pochopení domácí i světové umělecké tradice. V tvorbě zátiší se osobitě inspiroval starou holandskou malbou, Janem Kupeckým i francouzskou modernou. Ve figurálních kompozicích je pro jeho tvorbu charakteristický pohyb a vzrušivý dynamismus, který je jak ohlasem "bojů a zápasů" jeho učitele Emily Filly, tak i vlastního Matoušova osudu a psychického zaměření. I určitá grotesknost a obliba přírodních motivů, jimiž se bránil ekologické a morálním devastaci v sedmdesátých až devadesátých letech - posledním dvacetiletí života - patří k osobitým rysům jeho tvorby. Burleskní motivy a fauniády, svět masek, loutek a klaunů na jeho obrazech vypovídají o chaosu a absurdních rysech soudobého světa.
Vedle malby, která byla doménou Matoušovy tvorby, výrazně dotvářely umělcův profil i další oblasti jeho výtvarné činnosti. Ve stovkách grafických listů udivoval tematickou pestrostí a technickou precizností. Úctu k materiálu a řemeslnou zručnost uplatňoval ve sféře užitého umění rozměrnými kompozicemi kombinujícími kov, kámen a polodrahokamy. Fotografické, a zejména filmové pokusy Dalibora Matouše, mnohokrát oceněné, zůstávaly zdánlivě stranou jeho tvůrčí činnosti. I ony však dokládají všechny znaky malířovy osobnosti: profesionální odpovědnost, výtvarné vedení kamery, teoretickou a uměleckohistorickou erudovanost, smysl pro humor, mravní zásadovost a charakterovou ryzost i zarputilé odhodlání dobrat se podstaty a jádra problému.
Významné bylo i Matoušovo pedagogické působení, jímž po řadu let morálně, teoreticky i prakticky ovlivňoval desítky svých žáků. Hluboké teoretické znalosti a filozofické promýšlení tvůrčích i životních otázek je potvrzením jeho životní neúklonnosti, o čemž svědčí každá stránka posuzované monografie.
V připomínce letošních umělcových nedožitých osmdesátin (21. srpna) znějí výstižně slova jeho krajana a generačního druha Vladimíra Komárka, která o Daliboru Matoušovi napsal: "Matoušova tvorba není komerční. Proto přetrvá. Jeho obrazy mají hlubokou malířskou kvalitu. Je to malba skutečně profesionální a působí esteticky. Nešokuje a neupozorňuje na sebe nelogičností, což je typické pro naši dobu. Navazuje na tradice evropské malby. Každý odchod tvůrčí osobnosti je předčasný. Ale je tu dílo, o které se bude zajímat příští generace, až se uklidní náš boj za rychlé zbohatnutí. Až si naše společnost uvědomí, že bohatý je ten, kdo ví, kdy má dost. A že všichni odcházíme tam, kam se vkladní knížky s sebou neberou".
Autor: Vlastislav Hnízdo
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen (ISSN 1210-1494)