Dialektika lidské existence se neustále potýká s tvrzením, že vše souvisí se vším. Na nezávislost soudců má prý rozhodující vliv jejich vysoký plat, na lidské tělo závislé na drogách naopak zase dobře nepůsobí prázdná kapsa, a tak party mladých narkomanů jsou závislé třeba i na vykrádání automobilů. Dialektika jako vyšitá! Kdepak, svět začal tvrdě ovládat velmož zvaný Zlaťák. Takto pojmenovaný muž tu byl už v letech, kdy šéfoval kultuře nedávno zesnulý a kupodivu kladně hodnocený ministr a stát na kulturním dění naopak čím dál víc škudlil. I na penězích pro uměleckou činnost mladých.
   Minulá století naštěstí posela naši zem středověkými hrady a zámky, vytvářejícími nyní kulisy k všelijakým, ale často také hodnotným hudebním pořadům a jiným produkcím. A naopak nové obrovské škatule budov, ke kterým nacouvávají kamiony pro rozvoz výrobků nevyšlých z našich podniků, by nebyly zřejmě tou správnou divadelní rekvizitou. Máloplatné, vše souvisí se vším a předznamenává jaksi nějak rychleji se blížící budoucnost. Však společnost se snadněji vyrovná s mocipány než s leností.
   Francouzské čtvrtmilionové město Štrasburk ležící na Rýně v Alsasku je vedle sídla Rady Evropy a Evropského parlamentu rovněž místem, kam jakožto k poslední soudní instanci začíná přicházet čím dál víc stížností na přespříliš zdlouhavé konání našich soudů. Stěžovatelé až příliš často své pře vyhrávají a náš stát platí... Už si toho povšimli i ve vládě a chtějí jednat, avšak ouha! Nejvrchnější orgán české justice rozhodl a naši soudci si nyní chtějí vysoudit své třinácté a čtrnácté platy, na které státní kasa v roce 2002 v čase po povodních neměla. Velká voda tehdy napáchala škody dosud zcela neodstraněné, včetně těch na kulturních památkách. Nezávislost justice souzením o peníze zrovna v čase, kdy se dočítáme o obviňování z korupce i v jejích řadách, o procesních chybách, kdy trestům unikají mezinárodní lumpové, spíše evokuje nestydaté počínání našich některých soudců a veřejnost je polévána čímsi špinavým z vědra nedůvěry. Ani potvrzení dopravních výhod pro naše poslance nepochází z jiné nádoby...
   Naši senioři v počtu hodně přes půldruhého milionu nemají nad sebou ústavní orgán, který by jim přisoudil třinácté a čtrnácté renty, nemají přece už žádnou zodpovědnost, ale přesto by byli po vysouzení dalších důchodů rovněž nezávislejší při rozhodování, zdali možno pořídit si obyčejný rohlík, či loupáček. Přikvačil navíc čas nedostatku energií a ohřev rohlíkového těsta přijde na víc peněz, včetně těch na otop v domovech důchodců. Možná se pak razantně zkrátí i čas trávený u televizní obrazovky v době sledování VyVolených... Senioři jsou opravdu zvláštní závisláci. Kašlou na drogy a přesto si peníze na úhradu pilulek neopatřují vylupováním automobilů. Někteří jsou dokonce závislí na pěkně drahých medikamentech. Také zdravotnictví navštívil pan Zlaťák, stejně jako fotbal, kdy jsou dresy hráčů zaručeně čisté snad jen při výběhu na zelený pažit. K panu Zlaťákovi se přitulila i dáma Korupce. Jenže společnost by zřejmě potřebovala lidi, kteří leccos umí udělat, ne lidi, co umí dokonale vysvětlovat, proč ještě nic neudělali...
   Našim sudím, ne těm fotbalovým, ti si se svojí poctivostí vždy ví rady, bych rád připomenul slova jednoho polského satirika: Jak nejpřesněji vyjádřit názor o nějakém státě? To je zcela jednoduché - na základě jeho soudnictví.
   Historické centrum města Štrasburku je součástí světového kulturního dědictví společně se čtvrtí Grande Ille plnou průplavů. Sídlí tam však také soud, který už dobře znají i opatrovníci státní kasy, co musí solit za ty, co zdlouhavě rozhodují. Maléry má uhrazovat viník. Pan Zlaťák. Ten se ale nesmí po svém zatčení jít vyčurat...

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]