Mnoho básníků i čtenářů jistě potěší a mile překvapí záslužný čin básníka Vladimíra Stibora a jeho blízkých, kterým je sestavení básní mnoha zajímavých autorů do nového celku – almanachu PTÁCI Z PODZEMÍ. Spolu s Milanem Hodkem, který knihu vytiskl a vydal, má se svou paní, který byla zručnou ilustrátorkou, lví podíl na vydání již několikátého almanachu současné české poezie. Vydání poezie třetího tisíciletí je čin, v dnešní, komerci poplatné době, bezesporu obdivuhodný. Almanach od počátku provázel značný nedostatek finančních prostředků, ale také obří dávka entuziasmu, elánu, zkušeností a pracovitosti jeho tvůrců.
   Vladimír Stibor, básník svěžích a nečekaných metafor, úspěšně vybral a do zajímavého celku sestavil verše více než padesáti českých básníků a v letošním roce jej vydal napospas nám, mile překvapeným milovníkům poezie i nelítostným kritikům. Ti poslední jsou samozřejmě vždy skvěle pohánějícím bičíkem k vyšším metám tvorby.
   Na almanachu je rovněž velmi překvapivé, kdo jsou ti, kteří do něho přispěli svými básněmi. Lze konstatovat, že dnes poezii píší lékaři, pedagogové, lidé v diplomatických službách, politici, výtvarníci, cestovatelé, léčitelé, výzkumní pracovníci, a že všichni mají za sebou patrně ponejvíce vlastními silami a vlastními finančními prostředky vydané sbírky a jsou ověnčeni mnoha cenami za přínos na poli poezie, a to doma i za hranicemi republiky. Tyto skutečnosti odhalují krátká, ale zajímavá životopisná data básníků.
   Patrně všichni zúčastnění by toto právě porozené a trochu chudě oděné poetické dítko rádi viděli skvěle adjustované, třeba i v koženém kabátku se zlatou ořízkou. Zatím nese pečeť nedostatku financí, což však neubírá na ceně obsahu a kulturnímu přínosu. Stav po rozdělení českých spisovatelů na povětšině neúspěšné frakce (i přerozdělování peněz na kulturu) je však bohužel chronicky známý a přináší stagnaci a nedostatek financí zejména pro tisk poezie. A tak nejen my, básníci, s nechutí konzumujeme toto hořké a nejedlé ovoce. Kéž by nastalo opětovné spojení českých spisovatelů, to bratrské podání si ruky dobrých a zkušených tvůrců a následná změna k dobrému! Vždyť ve sjednocení bývá síla!
   Zbývá si položit pár otázek: Jak přijme čtenářská obec toto nové a záslužné dílko? Vždyť se zdá, že čtenářský zájem trvá pouze o líbivé kuchařky či s notnou dávkou pokleslosti vytvořené příběhy našich masmediálně zviditelněných „celebrit“, s pikantérií se obnažujících, i o příběhy s nemírnou dávkou faktografické subjektivity ztvárněné, dotýkající se blízké i vzdálené historie.
   Jako vždy bude nutno při hodnocení počítat s diskusí o profesionalitě básníků. O upřednostňování formy verše, či myšlenkové – duchovní náplně básnických celků. O řemesle básníků, jejich zručnosti, vzdělanosti, znalosti jazyka, o jejich invenci a inspiraci. J. W. Goethe kdysi napsal, že „zápis dobré básně je věcí příležitou“. Zasvěcený, kosmem inspirovaný a zkušený básník slyší verše svým niterným sluchem ve chvíli silného výboje imaginace. Dokáže beze studu svlékat svoji duši a pak prý je to ten tolik potřebný záznam a správná poezie. Všichni milovníci poezie ví, že kdo se napije z léčivého a nitro lidské uzdravujícího poháru poezie, už rty nikdy neodtrhne! Nakonec vyvstane otázka: Kdy a čím se stává básník zasvěceným k tvorbě? Dokonalým a vycizelovaným stylem, vzděláním, vydáním své prvé sbírky či svým zrozením? A čtenáři pro odpověď zbude jediné… Ztišit se a ve svém vlastním tichu se zkusit naladit na stav básníkův, na závažný a nesuplovatelný projev imaginace, odehrávající se v jeho hlubinách při záznamu básně, a pak každá takto uchopená báseň, stejně jako obraz i socha, najde a osloví „svého člověka“. Platí, co kdysi napsal Vítězslav Nezval: „Není vinou básníkovou, jestliže se čtenáři toto vyladění se na stav básníkovy duše nepovede.“
   A tak věřme, že editor našel kouzelný paprsek, který rozetne husté závoje zahalující imaginaci poetické tvorby a pootevře čtenářům vstup. Pak nadání všech, kteří se na tomto díle podílejí, bude využito ku prospěchu a povzbuzení lidí hledajících a báseň se stane opět studnicí živé vody. Krajina duše básníků se stane součástí skrytého a tepajícího života v nás samých a básně se rozhovoří o lásce a naději, budou akcentovat otázky o pocitu bytí na této nádherné planetě a v dokonalém pohybu a plynutí jednotlivých metafor a představ, v zajímavém traktování jednotlivých témat, bude zviditelněn vzrušující a osobitý přístup jednotlivých autorů. Čtěme poezii a uzdravme své duše!



Na všechny materiály prezentované na serveru obrys-kmen.cz se vztahuje zákon o autorských právech.
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen   (ISSN 1210-1494)