Kdyby chtěl někdo tuto trojici globalizovat, nazval by ji ruskou trojkou. Mnoha lidem se zdálo, že jeden bez druhého neudělá ani krok. Spousta věcí je stmelovala, spousta rozdělovala, ale vždy táhli spolu. Všichni tři měli stejné křestní jméno - František, podlehli chlapské vášni, která se nazývá myslivost, měli rádi pivo, hráli kulečník a mariáš. Aby je rozlišili, nalezli technickou pomůcku. Jeden byl Franta levý, jeden Franta pravý a třetí Franta střed. Přezdívky vymyslel hospodský politolog, kterému se raději všichni vyhýbali. Franta levý byl dříve vysokoškolským pedagogem. Pro svou levicovost ztratil důvěru nového vedení, ale měl štěstí. Propadl se do náruče důchodové jistoty o něco dříve, než původně chtěl. Franta pravý pracoval jako spokojený majitel drobného obchůdku nákup - prodej, drobná elektronika všeho druhu. A Franta střed, který se nikdy neobtěžoval překročit práh volební místnosti, byl lhostejný ke všemu, nekladl si žádné cíle. Podivná trojice, mezi kterou zásadně nepadlo ubližující slovo. Občas špičkovali, ale vždy na cizí účet.
Vraceli se z pohodové obchůzky lesem, nezatížení loveckými zbraněmi, dali si za úkol překontrolovat krmelce před blížící se zimou. Vzali ho rádi, byla to vhodná výmluva pro manželky, a navíc, dnes bylo čtvrtého října, kalendář uváděl jméno František.
Pivečka byla přisouvána v pravidelných intervalech, aniž se někdo ptal po objednávce. Střídali kulečník s mariášem, podle toho, jak se ostatní hosté ucházeli o zapůjčení tága.
Když dohráli hru plnou mariášového dohadování, předjel před hospůdku malý autobus, který pendloval mezi Rýmařovem a Šternberkem. Byl prázdný, řidič měl před sebou jen jízdu ke garážím. Uvítali to. Byl to i jejich směr. Spokojeně, s hlubokým výdechem dosedl, neměl kam pospíchat. Dal si dršťkovou polévku a v klidném osamocení srkal pozdní, horkou pochoutku. Franta pravý se zvedl. Hodlal se zbavit přebytečné tekutiny. Pootočil strnulé tělo, vykročil a ramenem narazil do bílé stěny, která mu z "nepochopitelných" důvodů stála v cestě. Udělal vojensky půlobrat vpravo, na stranu, která byla jeho politickému myšlení nejmilejší, a opět tvrdě narazil. Podvědomě, dezorientovaně se omluvil - "promiňte, prosím." Po třetím pokusu cestu kterou hledal našel. Na záchodě se pro jistotu přidržel vykachlíčkované opory před sebou, předklonil se, ucítil ostrý pach piva lajdácky přefiltrovaného ledvinami, které v prostatických kapkách plynulo do keramiky pisoáru jen šetrně proplachovaného tekoucí vodou. Rozkašlal se tak intenzivně, až mu z úst "vystřelila" zubní protéza. Hledal ji více než pět minut. Marně. Věděl, že sklidí výsměch. Zbývala poslední možnost. Požádat o spolupráci zlomyslné kamarády. Vešel a opět narazil na stěnu. Tentokráte se neomlouval. Dokonce ani zamýšlené stomatologické SOS nemusel vyslovit. Franta střed reagoval okamžitě:
"Tý vole, proč máš tu zubní protézu na kravatě? Visí ti tam na háčku. Chceš nás pokousat?"
"Ále, proplachoval jsem ji pod umyvadlem a místo do kapsy u košile jsem ji asi zavěsil bokem. Díky za upozornění," zalhal koktavě, ale pohotově Franta pravý a zasunul ji na jedině správné místo.
"Chlapi, pokud se chcete přiblížit k svým trpícím domovům, běžte nasednout, přijdu za vámi, ale žádný bordel, jasné? Též si odskočím," připomenul stále v dobrém rozmaru řidič autobusu.
Vypadli rozkolísaně, ale okamžitě. První nasedal intelektuál Franta levý. Rukávem ke klice pozvednuté ruky zavadil o brýle. Upadly někde mezi obrubník chodníku a zapuštěnou stupačku autobusu.
"Stop," zabučel basem rozlíceného jelena v říji. Začali krátkozrace prohledávat zastíněný prostor pod jeho nohami.
"Mám je," ozval se po chvíli lhostejně Franta střed.
"No sláva, jsem bez nich invalidní, podáš mi je?" tentokráte pípnul svou prosbu s úlevou Franta levý.
"Promiň, ale já na nich stojím." Franta střed se sklonil a podal zbytky brýlí zdrcenému majiteli. "Dal jsem za ně čtrnáct stovek," hlesl skomíravě.
Nastoupili. Řidič stále nešel. Nezkoumali důvody, které ho zdržely. Franta střed odněkud vylovil zbytky jídla a mysliveckou, koženkou potaženou pleskačku s trochou vodky. Začala kolovat. Mezitím co Franta levý vytrvale hořekoval nad zánikem brýlí, Franta pravý se zamyslel a prostoru vzdálený duchem, s opileckým uspokojením, prohodil: "To je dobře, že jsme v jídelňáku." Vsunul ruku do kapsy, vytáhl cigarety, nezbytný zapalovač a zapálil si.
Přišel řidič. Pohlédl na svéráznou trojici zahalenou do kouře, a pak celá "ruská trojka" slyšela trojjediný, velmi ostrý povel: "VEN!"
Nebránili se. Franta střed se zatvářil potměšile a vyslovil svou historicky slavnou větu:"Střízlivé nás nedostaneš, pitomečku, protože žízeň je věčná."
Vrátili se na původní místa a pokračovali až do zavírací hodiny.
"Hola, hoši, kde máte svou snoubenku?" ptal se neomaleně a zlomyslně hostinský při další donášce piva bez objednávky.
"Kterou?" ozvalo se mírně a lhostejně z kolektivu, s návratem spokojené trojice.
"No, vašeho panského kočího přece. Pospíchal za vámi, až zapomněl zaplatit."
"Ten? Poslali jsme ho na gynekologii. Měl potíže s hlavou," vsadil Franta střed riskantně na nevzdělanost hospodského. "Doufám, že ho nebudou operovat. Prozradilo by se, kterou cenovou skupinu nejčastěji navštěvuje, mohl by přijít o řidičák a ty o licenci."
"A ven," zařval tentokráte pro změnu hostinský, ale daleko smířlivěji.
"Klidně, ale platíš za nás i za snoubenku." Zvedli se a odkráčeli hrdě k dalekému domovu. Důstojně a semknutě - vždy jen spolu. Jako pravá ruská trojka, často ohrožovaná ruskou ruletou. Či spíše vodkou?
Autor: Jaroslav Váňa
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen (ISSN 1210-1494)