Bude to již přes padesát let, ten čas tak rychle a nekontrolovatelně běží a utíká, že si ani neuvědomuji, jak dlouhá doba uplynula. Bydlel jsem se svými rodiči ve stejném domě na rozhraní Žižkova a Vinohrad jako mistr Zdeněk Knittl a tak jsme se potkávali a spolu i hovořili.
   Nevím, jak přišla řeč na Antonína Dvořáka, ale v případě Zdeňka Knittla, který byl za první republiky tenorem Bělehradské královské opery (odtud, myslím, pochází i křestní jméno Zdenko, které někdy používal), překládal operní libreta, pracoval v Československém rozhlase, kde zastával, tuším, i důležitou funkci hudebního ředitele, nebo přímo ústředního ředitele a byl manželem subrety Olgy Čechové, je pochopitelné, že v rozhovoru jsme se mohli dostat k mistru Dvořákovi.
   Při této příležitosti si vzpomněl na historku, kterou mu vyprávěl jeho otec Karel Knittl, ředitel Pražské hudební konzervatoře, za kterým jednou přišel Antonín Dvořák se slovy: »Pojďte se mnou, pane kolego, do Stromovky, nějaký pan Bobek tam bude hrát některé partie z mé Rusalky upravené pro dechovku.« Stalo se. Mistr Dvořák u kutálky chvíli postál, poslouchal a pak pravil: »To není bobek, ale hovno!« Potom udělal se svým společníkem čelem vzad a důstojně odkráčel.
   Mistr Knittl tuto historku komentoval slovy: »Škoda, že ji nemohu pro to poslední slovo připomenout ve svých vzpomínkách!«
   Časy se mění a také postoj k literárnímu použití některých našich choulostivých slov, takže dnes již inkriminované slovo v textu nepřekvapí. V tomto případě, myslím,je tomu dobře.



Na všechny materiály prezentované na serveru obrys-kmen.cz se vztahuje zákon o autorských právech.
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen   (ISSN 1210-1494)