Stanislav Zámečník v sobě spojuje pamětníka i historika novodobých dějin. V nakladatelství Paseka mu nedávno vydali knihu TO BYLO V DACHAU (Praha - Litomyšl, 2003, s. 402).
   Autor obě polohy dokázal šťastně spojit. Tam, kde je to potřebné a nutné, mluví jménem přímého pamětníka - vězně v Dachau, jindy se zase opírá o četnou memoárovou, historickou a publicistickou produkci.
   Do tohoto koncentračního tábora se dostal jako velmi mladý člověk, zatčený při pokusu o útěk k československé vojenské jednotce, formované tehdy ve Francii. »Absolvoval« Dachau až do konce 2. světové války. Přitom úlohu svědka - pozorovatele nadměrně nezdůrazňuje, tu a tam najdeme zmínky o jeho osobě, napříkl. na s. 284 píše o sobě jako o ošetřovateli.
   O problematice koncentračních táborů byly napsány již stohy knih, a přece některé novější práce přinášejí i novější a neotřelé postřehy. To je případ i Zámečníkova díla o Dachau. Klidným a věcným tónem píše o zrůdnosti projevů fašismu právě na půdě koncentračních táborů. Některé vžité představy stejně klidným tónem dokáže korigovat, třeba o masovém odporu vězňů v koncentrácích, připouští, že k zesílení hlavně organizačního úsilí a »zmezinárodnění« odporu vězňů mohlo docházet až v posledním období existence tábora. Všímá si i úlohy komunistů a připouští i některé jejich osobní klady (s. 283). Některé kuriózní události tu také zmiňuje, třeba zřízení prominentního nevěstince (s. 285). Až zamrazí při výkladu o transportu vězňů do tábora, kdy byl zjištěn dokonce kanibalismus.
   V Dachau byla naprostá zrůdnost fašismu uplatňována také cestou vzájemného teroru vězňů, správa tábora dokázala obratně využívat i určité hierarchie v táboře. Autor tu píše o »hyenismu« národního socialismu a jeho nositelů. Dějiny jsou mu tvořeny lidmi, k světlým postavám táborového života v Dachau patřil český lékař MUDr. František Bláha, autor výstižných svědectví o táboře a člověk, na kterého vděčně vzpomínali mnozí přeživší vězni. Dachau byl koncentrační tábor, kde se konaly zrůdné pokusy na lidech a v čele těchto experimentů stávali i lékaři. Popis experimentů je děsivý, od podchlazování organismu až k zjišťování životních funkcí ve velkých výškách. To již ukazovalo na orientaci Německa na kosmický program. Mihne se tu také charakteristika SSSR, silně poplatná pravicovému chápání světa, s výklady o čistkách v sovětské armádě, o Stalinovi a jeho expanzivní politice atd. Autor projevuje smysl i pro pochopení významu obětí slovanského obyvatelstva a jako Čech se pochopitelně zaměřuje i na oběti z prostředí svého národa.

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]