Žijeme v podivné době. Nebývalou měrou se zdokonaluje technika výroby, roste produktivita práce, a přesto se většina světa nachází v krizi. Mocní tohoto světa hledají z této krize východisko a to tak, aby neublížili těm, kdo tuto krizi způsobil svou nenasytností. I stará Evropa postupně opouští svůj výdobytek - „sociální stát“. Neexistuje totiž konkurent - socialistický tábor, který by nutil evropské státy jej zachovávat. V postkomunistických státech je situace ještě o něco složitější. Ne všude byly odbourány všechny výhody obyčejných pracujících, navíc zde ještě žije generace, která si pamatuje dobu, kdy se člověk nemusel bát o zaměstnání a kdy sociální rozdíly nepřecházely do nesouměřitelnosti (J. Keller).
V naší zemi nastala po volbách zvláštní situace, o které se zmiňuje v jedné ze svých prací B. Engels, který upozornil na to, že zájmy jednotlivých tříd se nesčítají prostě jako kladná a záporná čísla na jedné ose, ale že je nutné si je představovat jako vektory v rovině a pak výsledkem vzájemného působení, tedy jejich součtem může být něco, co vlastně nikdo nechtěl.
Přitom program naší pravicové koalice je stejný jako jinde v Evropě, kde je u moci pravice: řešit finanční problémy státu při maximálním zachování privilegií těch bohatších a omezení práv těch méně majetných. Týká se to všech nezbytných podmínek lidského bytí: přístup ke vzdělání, k péči o zdraví, zajištění ve stáří, přístup k bydlení a zajištění základních podmínek živobytí, možnosti založit rodinu a starat se o děti. Zdůvodnění této politiky jsou různá. Pan Kalousek si např. myslí, že nesmíme trestat úspěšné. Proto se v minulé vládě zasloužil o „rovnou daň“, která v % zvýhodňuje občany s větším příjmem. Se svou přišel i ÚS. Členka ÚS pí Wágnerová zdůvodňuje snahu ÚS o větší diferenciaci důchodů tím, že naši bohatší občané těžce prožívají skutečnost, že jejich důchod je mnohem nižší než jejich předchozí výdělky. O své se hlásí s novou silou i nová katolická hierarchie. Prý proto, že církev se vždy zasazovala o svobodu. Toto prohlášení, zveřejněné téměř současně s výročím upálení J. Husa, zní zvlášť přesvědčivě.
Nové vládě se vytýká, že mnozí adepti na ministry rozumí svému oboru jako koza petrželi. Ale to není, podle mého názoru, ten nejhorší nešvar. Zvláštní nebezpečí spočívá v přidělení významných postů třem pohrobkům G. Bushe: K. Schwarzenbergovi, A. Vondrovi a jihočeské pěnici V. Parkanové.
Schwarzenberg coby ministr zahraničí a Parkanová coby ministryně obrany měli v minulé vládě odvahu plivnout většině občanů do tváře a podepsali návrh na umístění amerického radaru v naší zemi. A to přesto, že většina voličů, za které ve vládě byli – SZ a KDU-ČSL – s tím nesouhlasila. Pan Vondra byl tak zamilovaný do plánů G. Bushe, že hrozil našim občanům znovuzavedením povinné vojenské služby, pokud radar nepřijmeme.
Připomeňme si tehdejší diskusi:
A.Vondra: „Můžeme říci ne (instalaci radaru), ale odmítnutí může mít své konsekvence. Nedá se vyloučit, že bychom museli obnovit vojenskou službu.“
Mluvčí resortu obrany: „Z pohledu ministryně obrany není mezi rozhodnutím o radaru a vojenskou službou žádná spojitost.“
Sama ministryně, aniž by Vondrovi vyčetla, že se plete do jejího resortu, připouští, že řeči o povinné vojně jsou „tak trošku zastrašování“.
Ale to nebránilo Topolánkovi v obraně Vondry: „Opravdu to může znamenat návrat k povinné vojenské službě.“
A sám Vondra, který vstoupil do Topolánkovy vlády s vyznáním „Spojím svůj život s ODS“ se tvářil tajuplně, protože prý jeho výroku o povinné vojně nikdo správně neporozuměl.
Všechny úvahy nakonec uzavřel důstojník generálního štábu: „Ať mi pan Vondra promine, ale je to pěkná hloupost.“ - a myslí tím, samozřejmě, problematiku povinné vojenské služby. Nikoliv vstup do ODS, protože většina voličů této jediné strany se stavěla za instalaci radaru.
Vondra po této neúspěšné aktivitě navštívil Ukrajinu, kde se snažil přesvědčit naslouchající o výhodách členství v NATO, ale ani zde, jak se zdá, neuspěl. Zato s novým ministrem obrany SR Galkem si velmi dobře rozumí v tom, že je třeba posilovat naši účast na zahraničních akcích NATO.
Připomínáme zde celou tuto historii, abychom v budoucnosti velice obezřetně posuzovali hesla jako „V Iráku, v Afghánistánu a v… se bojuje za Prahu“ a podobné demagogické kampaně, které nás jistě čekají.
Velký humbuk a halas byl spojen s jednáním koalice o jejím boji s korupcí. Jásavých prohlášení byla celá řada, ale až po volbách byla uveřejněna zpráva, že koalice obdržela před volbami 28,5 milionů Kč od miliardáře Bakaly. Ano od toho p. Bakaly (828. světový boháč s majetkem 22,6 mld.), který podle sdružení nájemníků získal při privatizaci OKD 44 tisíc hornických bytů hluboce pod cenou – 40 tisíc Kč za jeden – a získal tak neoprávněně 1,8 mld. Kč. Bakala přiznává nájemníkům předkupní právo na byty, ale nikoliv za cenu, za kterou je získal. Sdružení nájemníků se obrátilo se stížností na EK, která nyní privatizaci OKD zkoumá.
Celý případ měl ještě malou mezihru. Poslanec soc. dem. L. Zaorálek ještě před časem prohlásil o p. Bakalovi, že se v daném případě chová jako gauner. Bakala jej za to žaloval u soudu, ale soud mu nevyhověl. Představitelé koalice se potom při volbě vedoucích funkcionářů PS předháněli v kritice L. Zaorálka za jeho „arogantní vystupování“. Jako by chtěli už předem deklarovat, na čí stranu patří a naznačit, s výhledem do budoucnosti, že si jsou vědomi, čím jsou za sponzorský dar povinováni.
Nezávislý pozorovatel si tedy může myslet, že v tomto případě Bakala sehrál úspěšně roli agenta-provokatéra a že představitelé koalice neprokázali potřebnou korupční odolnost.
O Swarzenbergovi je známo, že se nedávno pochválil, že „ kdyby nezaplatil před více než dvaceti lety patřičným lidem, nikdy by tolik majetku nerestituoval“. Což takhle, milá koalice, kdybyste zahájili boj s korupcí tím, že byste si zametli před vlastním prahem? Příkladů by se našlo víc: Hic Rhodos, hic salta!
VV je nový subjekt na našem politickém nebi. Vykládá se o něm tento vtip: „Jaký je rozdíl mezi VV a opiem? Žádný, obojí se vyrábí z nezralých makovic.“ Mne přitom napadá, že pokud je to pravda, tak to je jen půl neštěstí. Kdo je nezralý a není zkažený, může ještě dozrát. Horší varianta je, že představitelé VV své neumění pouze hrají a spoléhají na nezralost a nezkušenost svých voličů. Ve prospěch této druhé varianty svědčí i to, že se představitelé VV oděli do hávu primitivního antikomunismu. To je zákeřná choroba. Postihne-li člověka v dospělosti, projevuje se jako svrab a nutí jej, aby se stále drbal (viz senátor Štětina). V mládí je ještě nebezpečnější: často se stává nevyléčitelnou.
V reakci na výsledek voleb u nás se prezentují dva názory. Optimistický, který zastává i hlava státu, zní: „Vláda se svými 118 hlasy ve sněmovně má nejsilnější mandát z dosavadních českých vlád.“ A ten pesimistický hlásá alibisticky, že každý národ má takovou vládu, jakou si zasluhuje. Podle mého názoru však nemá pravdu ani jeden z nich. Sám patřím ke generaci, která zažila hrůzy Protektorátu, ale ani tehdy ani dnes s odstupem času bych si nedovolil tvrdit, že si Němci „zasloužili“ vládu nacistů, protože jí nedokázali zabránit. Stejně tak si myslím, s ohledem na jinou dobu a jiné podmínky, že ani český národ si nezaslouží vládu, která byla ustavena a že najde východisko z dané situace. V naší zemi již řadu let panuje určitá rovnováha mezi pravicí a levicí (to však neznamená, že každý stoupenec té či oné strany zastává politické stanovisko, které odpovídá jeho postavení ve společnosti) a její porušení má dočasný charakter. ODS je jasně pravicově orientovaná strana, TOP 09 je od ní umístěna více napravo. VV si musí nutně vybrat, kam chce patřit – mementem jí může být osud SZ, jejíž poslanci se před časem objevili na první schůzi PS v jednotných tričkách s nápisem: „Ani já nejsem Paroubkův hlas pro spolupráci s KSČM.“
Vybrat si budou muset i ti, kteří k volbám nechodí – život, tento obdivuhodný fenomén, nabitý energií - je k tomu brzy donutí.
Autor: PETR HORA
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen (ISSN 1210-1494)