Slova a myšlenky básníků vždy hovořily spíše k určitému omezenému okruhu posluchačů s výjimkou těch okamžiků, kdy jejich verše vyjadřovaly pregnantně revoluční náboj doby a oslovovaly tak masovější obecenstvo. My pamětníci, kteří jsme už spolu s různými společenskými proměnami prožili i metamorfózy poslání a postavení literatury v životě společnosti, sledujeme dnes zřetelný ústup poezie z našeho společenského vědomí. Ať už jde o její postavení ve školní výuce, ve vydavatelské politice či ve sdělovacích prostředcích. Kde jsou ty doby, kdy portréty básníků vycházely v Klubu přátel poezie v patnáctitisícových nákladech, nebo kdy jsme v Mladé frontě každý den tiskli Báseň dne, či kdy se po desetiletí na našich obrazovkách objevovalo Svolinského logo Chvilky poezie. Její způsoby prezentace poezie mohly být někdy stereotypní či výběr interpretů nahodilý, nicméně přes možné nedostatky zasahovaly dnes tak vysmívané Chvilky dosti široký okruh diváků a byly inspirací i pro hlubší básnické portréty či invenční interpretaci významných děl. Polistopadové pokusy Jiřího Dědečka i jiných autorů inovovat televizní básnické pořady přinesly určité podněty, ale postupně zašly na úbytě, jak se veřejnoprávní televize snažila soupeřit s bulvarizací obrazovky na komerčních stanicích.
   Je až překvapující, že tento ústup poezie, který je zřetelný třeba i v textech pop music, se zatím příliš neprojevoval na prestižních přehlídkách uměleckého přednesu jako jsou Poděbradské dny poezie (dříve Neumannovy Poděbrady) či Wolkrův Prostějov, pomineme-li ovšem malou pozornost sdělovacích prostředků, které v minulosti věnovaly těmto festivalům nesrovnatelně větší publicitu.
   Poděbradské dny poezie uskutečnily letos už 44. ročník festivalu, na němž se přednesem poezie reprezentují profesionální recitátoři a herci, stejně jako studenti středních a vysokých uměleckých škol. Od počátků této přehlídky je zde praktikována společná účast českých a slovenských recitátorů, což pozitivně ovlivňuje kvalitu uměleckého přednesu na obou stranách. (Jaký rozdíl oproti festivalu Zlatá Praha, kdy Slováci se buď vůbec neúčastní, nebo letos vyslali jediný dosti esoterický příspěvek!)
   V Poděbradech je už tradicí, že nositeli prestižní Křišťálové růže, ceny za zásluhy o umělecký přednes, vždy byli i vynikající slovenští recitátoři a herci, ať to byl Viliam Záborský, Ladislav Chudík, Mária Královičová, Karol Machata, Emília Vašáryová... Letos byla tato cena udělena Růženě Meruňkové, Zdeně Herfortové, Petru Kostkovi a slovenskému herci Alfrédu Swanovi. Studenti herectví z Košic přivezli letos do Poděbrad inscenaci Píseň o krásné Ašme, kterou nastudovali pod pedagogickým vedením Marty Vilhanové. V zámeckém divadle Na kovárně se uskutečnila také společná česko-slovenská vzpomínka na pražského rodáka, básníka Reinera M. Rilkeho, od jehož úmrtí uplynulo letos osmdesát let. V dvojjazyčném programu k Rilkeho výročí nastudovaly jeho verše Češka Martina Longinová a Slovenka Soňa Pariláková.
   Ještě starší tradici má festival Wolkrův Prostějov, kterého se letos konal už 49. ročník. U jeho kolébky stál v roce 1957 agilní olomoucký kulturní organizátor Rudolf Pogoda. Tato přehlídka uměleckého přednesu amatérů se brzy stala dostaveníčkem i mladých básníků, kteří zde mohli najít zanícené interprety své poezie. V roce 1961 byla na festival zařazena i kategorie divadel poezie a tím získal festival další prestiž.
   Letos se ve třech kategoriích účastnilo vždy dvacet až třicet mladých recitátorů. I když ve svých regionech prošli určitým výběrovým sítem, kvalita jejich přednesu měla dosti široké rozpětí, od nevýrazného šedivého projevu až k výkonům, které na publikum zapůsobily a elektrizovaly ho. Zajímavé bylo bilancovat dramaturgický výběr soutěžících, v němž letos zvítězily texty Ivana Wernische (7x), kterého pak s pěti texty následoval Josef Kainar, ostatní naši autoři, ať už z odkazu klasiky nebo současní, byli zastoupeni jedním či dvěma texty. Ze zahraničních autorů byl nejvíce vybírán Jacques Prévert.
   Nevadnoucí zájem mladých o básnické slovo v divadelní interpretaci demonstrovalo v Prostějově několik souborů - Zamračené děti z Plzně zdramatizovaly Fixní ideu Leonida Andrejeva, ZUŠka z Uherského Hradiště Aucassina a Nicolettu v překladu Hanuše Jelínka, dramatický kroužek z Boskovic se pokusil o verše I. M. Jirouse, ZUŠka z Liberce o Rimbaudovy variace, ZUŠ z Ostrova o verše světových autorů. Do Hronova, který letos proběhne od 10. do 19. srpna, byla s Cenou poroty nominována autorská inscenace divadla Jesličky z Hradce Králové. Režisérka Eva Zámečníková vedla soubor ZUŠ k osobitému projevu, v němž se zpracovává výrazné ženské téma, jak osvobodit ženy od mechanické ubíjející práce i stereotypů v osobním životě. 170. výročí vydání Máchova Máje bylo v Prostějově vzpomenuto přínosným seminářem, který připravil básník a rozhlasový redaktor Rudolf Matys z nahrávek z rozhlasových a gramofonových archivů. Z repertoáru pražské Violy bylo převzato nastudování Máchova Máje v interpretaci B. Hrzánové a v režii M. Horanského.
   Z čtyřdenního programu Wolkrova Prostějova, do něhož si mohl každý účastník zařadit i návštěvu wolkerovské expozice v prostějovském muzeu, si odnesli návštěvníci festivalu opět mnohé umělecké zážitky. Ty jsou příslibem i pro příští jubilejní 50. ročník v budoucím roce.



Na všechny materiály prezentované na serveru obrys-kmen.cz se vztahuje zákon o autorských právech.
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen   (ISSN 1210-1494)