Claudio Kürten, autor sbírky Patienten-Wirklichkeit, je básník u nás málo známý. Narodil se v Mnichově (1946), avšak za své město pokládá Hamburk, kde žije a pracuje. Setkal jsem s ním v nedalekém Locumu, kde přednášel o dravé technizaci zdravotnictví, jež se vzdaluje základním humanitním principům, což je problematika stále živá. Dá se doložit, že v současnosti je u nás vysoce aktuální. Proto jsem vyhledal jeho básnickou sbírku, kterou mi věnoval v roce 1995 (2. vydání, Nakladatelství Th. Schöfer, Hannover). První vydání realizovalo stejné nakladatelství v roce 1987, a mezitím knížku přeložili do angličtiny a španělštiny.
   Život Claudia Kürtena má dva díly: od narození do 19. dubna 1984 a další od uvedeného data do současnosti. V první části svého žití nosil šedý flanel a dělal kariéru podnikatele při náboru pracovních sil. V této éře jeho života vznikla knížka Wer bist du? Was willst du? Tue es jetzt, wann denn sonst? (Kdo jsi a co chceš? Udělej to hned, kdy jindy?) Rovněž se stihl oženit a to šťastně.
   Uvedeného dubnového dne se v pozdních odpoledních hodinách vracel se svou ženou na motocyklech z putování po Evropě domů do Hamburku a u Benátek se srazil s rychle jedoucím osobním automobilem. Utrpěl těžké polytrauma vnitřních orgánů, kůže a kostí, včetně zlomeniny lebky a sedmého krčního obratle, což je příčinou trvalé poruchy čití i hybnosti dolní poloviny jeho těla. Po ročním pobytu v nemocnici, respektive v různých specializovaných ústavech, byl propuštěn na vozíku domů. V krátkém životopisu zdůrazňuje, že manželka jela na vlastní motorce, nejméně sto metrů za ním, takže se stačila všemu a bez sebemenšího poranění vyhnout.
   Odtud pramení Kürtenova snaha proniknout do problematiky zdravotní péče z pohledu nemocného, odtud snaha dopátrat se skutečnosti a pravdy.
   ALOIS TYBRYCH



   CLAUDIO KÜRTEN

   Myslel jsem...

   při psaní této knížky
   na všechny lidi
   na všechny
   na našich klinikách
   na případy
   ošetřované
   na nemocné
   svěřené
   do zdravotní péče
   myslel jsem také
   na všecky lidi
   co jsou nemocní nebo staří
   na ty v naší péči
   či v péči starobinců
   zapomenuti
   co případy
   zpustlí
   určení smrti



   Jen ptáčci?

   Někteří ptáci
   tak se praví
   při stavbě
   svých hnízd
   zapomenou
   na pevnou půdu

   Sem nosí
   potraviny
   bez příboru
   nebo zapomenou
   horkou ranní kávu
   v nedosažitelné vzdálenosti

   A když
   při bolestivém převazu
   se sténá a naříká
   což někdy nejde potlačit
   pak si pískají
   písničku

   Konečně venku
   za dveřmi nebo na sesterně
   imitují ne však ptáčky
   nýbrž bolestivý nářek
   výsměšně karikují
   svého nemocného

   A pan doktor
   tedy lékař oddělení
   ten se směje také
   (a kafe neodmítne)



   Modlitba

   Pokud vůbec
   existuješ
   potom
   mi pomoz
   prosím pomoz mi

   Mohu
   hnout hlavou
   svýma rukama
   ale ostatní
   tělo
   vůbec
   necítím

   Moc kouřím
   a žiju
   spíš živořím
   z kávy
   a cigaret

   Strach
   ze smrti
   nemám

   Strach
   však mám
   denně stále
   před péčí

   Chráním se
   doteků
   doktorů
   kteří
   se smějí
   mým bolestem
   mým slzám
   Slzám
   se smějí

   Vystříhám se
   doteků
   pečovatelek
   a sester
   které mě
   ošetřují
   jako případ
   snad přesně
   podle
   předpisu

   Když vše dospělo
   tak daleko
   potom se snažím
   aby mě
   nikdo nespatřil
   vydám-li se
   na cestu
   za Tebou -
   Za zimní noci
   v horoucím sněhu



   Léčba šokem

   Je zapotřebí dosíci
   (ano ano a rychle)
   vitality
   a soběstačnosti

   (1) Ve standardizovaných bytovkách
   se duševno
   vykurýruje
   samo

   (2) Zchromlý zůstane sám ležet na břiše k ránu
   bez pomoci -
   (a bez těžšího poranění)
   se mu zdaří obrátit se
   a pořádně nadechnout -
   je však jen člověk
   pokálí si pyžamo
   Opatření:
   Nekontroluje
   své ochrnuté
   orgány
   Hygienické prostředky
   se proto poskytnou
   co nejúsporněji
   (nebo neposkytnou)

   (3) První zkušenosti s pohybem má mrzák získat
   na vozíčku
   co nejstarším
   o tři čísla menším
   nejlíp bez opěradel
   neb si upevňuje
   a sílí
   tužbu po životě

   Jakákoliv podobnost šokové léčby
   (ochrnutých nebo celé naší společnosti)
   s prušáckým principem
   Všecko nejdřív zničit
   rozmetat do základu
   a potom
   znovu
   pořádně (!??)
   postavit -
   Je čistě náhodná


   Přeložil ALOIS TYBRYCH

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]