1. Proč skončil socialismus?
Začátek konce socialismu lze datovat do doby, kdy byla zneužita myšlenka skvělých levicových myslitelů konce 19. a začátku 20. století. Porušování demokratických principů nezákonnými procesy a násilnou kolektivizací, dále cenzurou a omezením styku občanů do západních zemí, slepý obdiv našich občanů k Západu, protože neinformovanost v skutečném stavu sociálních poměrů v kapitalistických státech byla značná, lidé neviděli naprostou absenci sociálního zabezpečení a bezplatného školství, lidé viděli jen plné výklady zboží. To všechno předznamenalo konec socialismu v jeho tehdejší podobě. Lidé tehdy nedocenili sociální jistoty, které jim socialismus zaručoval. Na tom všem se podílelo i vedení KSČ, nerespektující názory prostých členů. Veliký vliv mělo i obsazení republiky spojeneckými vojsky v roce 1968 a následující normalizace, kdy mnoho členů KSČ bylo vyloučeno, ztratilo zaměstnání a k členství po r. 1989 se do strany už nevrátilo. V posledních letech před rokem 1989, kdy Západ viděl, že ekonomika socialistických států se dostává do potíží, toho uměl za pomoci fundovaných odborníků využít a zneužitím zrádců socialistických idejí, především Gorbačova, zahájil proces převzetí moci v socialistických státech a to se mu zcela zdařilo.
2. Myslíte, že kapitalismus se už přežil?
Kapitalismus se rozhodně přežil. Kapitalisté současné doby zcela postrádají jakékoliv sociální cítění. Jejich prioritou je maximální zisk i za cenu zbídačení těch, co zisk vytvářejí. Člověk práce je čím dál nespokojenější, v postsocialistických státech tato nespokojenost pramení z trpkých zkušeností, nabytých za posledních 23 let: přijímat okleštěnou odměnu od vykořisťovatele v poníženém předklonu už hrdému člověku začíná vadit, sklánět se před bezohledným kapitalistou, nebo dokonce šlechtou, už nechce. Metody získávání nadhodnoty, vyprodukované pracujícími, se stále mění. Jsou dokonalejší, sofistikovanější. Jejich nejnovější formou je globalizace, nabývání astronomických zisků na úkor pracujících spolu s postupným získáváním nadvlády nad celým světem, spolu s porušováním základních lidských práv. Odpor a nenávist ke kapitalistickému uspořádání vzrůstá na celém světě a je jen otázkou času, kdy dojde k tvrdým sociálním bouřím, které budou propukat postupně ve všech státech světa. Půjde o proces, který bude trvat celé desetiletí, o proces plný hořkosti a úporného boje. Musíme také počítat s lokálními nebo občanskými válkami, kdy odpovědnost za jejich vznik plně padá na současné mocipány.
3. Jak by měl vypadat nový společenský řád?
Nový, socialistický řád musí mít několik atributů, bez kterých by se nemohl nazývat socialistický. Především musí být sociální. Musí být bezpodmínečně uplatněny: bezplatné zdravotnictví, spravedlivé odměňování za vykonanou práci, bezplatné školství a zajištěné bydlení pro všechny za takový nájem, aby nebyl občan nepřiměřeně zatěžován. Ožebračující exekuce musí zmizet v propadlišti. Neoprávněné či nepřiměřené zisky musí být minulostí. Pro toto uplatnění je nutné: začlenění strategických výrobních celků do vlastnictví státu, maximální podpora soukromých podnikatelů, důsledné oddělení moci zákonodárné, výkonné a soudní, odloučení církve od státu, návrat věku pro důchod k původním podmínkám a tím vyřešit i výši důchodů, která by měla činit 60 % a výše z průměrné mzdy.
4. Co je nutné, abychom jako stát byli suverénní a zachovali si národního ducha?
Otázka suverenity státu je především otázkou soběstačnosti, která je v současnosti prakticky nulová, do tohoto stavu záměrně dotlačena našimi zkorumpovanými politiky. Závislost na rozhodnutí Evropské unie, která za nás rozhoduje v každé bezvýznamné maličkosti, tuto nesoběstačnost jenom prohlubuje. V poslední době je jasné, že jsme v EU nerovnoprávným partnerem a je třeba zvážit, zda na další členství v EU nerezignovat. Dalším prvkem nesuverenity je členství v jakémkoliv vojenském paktu. Pro zachování národního ducha bychom se měli vrátit k odkazu našich klasiků ve všech oblastech kultury a dějin a k tomuto vést i dnešní mladou generaci od nejútlejšího věku. Zcela odmítnout nové historiky, kteří umí jen jedno: pracovat na zadání a falšovat historii. Národní hrdost každého Čecha, Moravana a Slezana by měla být prvořadým projevem při každé návštěvě ciziny, nebo při jednání s cizincem. Měl by navždy skončit patolízalský a nedůstojný obdiv našeho občana k pozlátku doposud nekriticky obdivovaného Západu a zámoří. Čech, Moravan a Slezan by měli být hrdými občany naší republiky, opakem toho, čím jsou dnes.
5. Dělá náš stát kulturní politiku?
Nekulturní politika státu je problémem, v němž začíná morální rozvrat našeho národa a je i příčinou propadající se národní hrdosti. Jeden příklad za všechny: V cizině i v náznaku pochybení politika ve vysoké funkci následuje politikova demise! U nás ne! Morálka a odpovědnost k voličům je u našich politiků tak zdeformována, tak závislá na sebemenší korunce, že demise i za hrubé porušení jakýchkoliv morálních zásad prostě nepřichází v úvahu. My klidně necháme hlasovat v parlamentě, kde by měla zasedat elita naší společnosti, i poslance podezřelé nebo i odsouzené, především z majetkových trestných činů. Myslím, že znakem moderního státu by měla být uvedena do praxe odvolatelnost členů zákonodárných sborů, popřípadě i prezidenta republiky.
FRANTIŠEK DAMBORSKÝ, elektromechanik – důchodce (1924)
Autor: FRANTIŠEK DAMBORSKÝ
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen (ISSN 1210-1494)