Herečka Jiřina Švorcová patřila a bude navždycky náležet k nejlepším divadelním, filmovým, televizním umělkyním a interpretům dramatického umění, jakou byla pro několik poválečných diváckých generací. Na jevišti Vinohradského divadla sklízela zasloužené úspěchy, předvedla takový repertoár, s jakým se příliš mnoho divadelníků nemůže pochlubit. Zvládla Shakespeara, Čechova, Jiráska, Karla Čapka, Moliéra, Nazima Hikmeta, Jaroslava Dietla (divadelníka), Vítězslava Nezvala, Boženu Němcovou i Pavla Kohouta. Furmanova i Fadějeva, Stehlíka i Tyla.
A hereččina filmová a televizní plejáda je nepřehlédnutelná. Nebudu ani připomínat Krále Šumavy či Ženu za pultem.
Zapletla se s politikou, s tou děvkou odpornou! Ale ani v ní, na jejích kluzkých parketách, přes nejrůznější malé i větší karamboly, se nestala přelétavou lehkomyslnicí, jakých máme před očima i na dnešních scénách plné kopy.
Dokázala každému pomoci, nezatloukala svědomí, jako to v naší smečce dělají tisíce, aby prý neskončili pod mostem. Raději ukrajují kusy masa z jiného těla.
V hospodě U Kocoura, v pražské Nerudovce, jsem poznal skvělého malíře Voloďu - Vladimíra Šoltu, posledního manžela Jiřiny Švorcové, poznal jsem jejího bratra, herce Václava Švorce. Nemohu na nikoho říci jediné křivé slovo, nepoddajně vyznávali svou pravdu.
Příznačně poznamenal režisér Jan Kačer v srpnovém televizním rozhovoru o Jiřině Švorcové s vševědoucím Jakubem Železným, že když Občanské fórum herců Vinohradského divadla vyhánělo v roce 1989 herečku ze své scény, připomněla svým kolegům: „Všichni jste se mnou jeli ve zlatém kočáře.“
O Jiřině Švorcové mohu vypovědět jenom to nejlepší, zvláště když jsem poznal i jiné umělce. Z prismatu tohoto poznání byla a zůstane Jiřina Švorcová zlatá, protože byla bojující. Nebyla žádnou fanatičkou, jak by se mohlo zdát podle českého zaprodaného tisku, televize a rozhlasu.
Čest její památce.
Autor: ZDENĚK HRABICA
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen (ISSN 1210-1494)