Dlouho jsme se neviděli. K opětovnému setkání došlo při křtu knihy vzpomínek Zpoza kulis Juraje Sarvaše, herce, interpreta, scénáristy, režiséra, pedagoga a spisovatele. PETRA COLOTKU, bývalého slovenského politika (1925, docent, děkan PF UK, profesor práv, 1963-69 pověřenec Slovenské národní rady pro spravedlnost, 1962-70 člen Mezinárodního soudního dvora v Haagu, 1969-88 místopředseda federální vlády ČSSR a předseda vlády SSR, člen předsednictva ÚV KSČ a ÚV KSS, 1988-90 velvyslanec Československa ve Francii), jsem poprosila o několik řádek pro čtenáře Obrysu-Kmene a Unii českých spisovatelů.
„Při příležitosti startu knihy vzpomínek herce Juraje Sarvaše rád využívám možnost oslovit čtenáře Obrysu-Kmene a členy Unie českých spisovatelů především přátelským pozdravem společně se vzpomínkou na početná setkání z dob mých pracovních i soukromých návštěv a pobytů v tehdy také naší Stověžaté.
Přiznávám se, že z Prahy jsem si odnášel mnohé silné a inspirující dojmy. Umělecké pocity či zážitky jsem se snažil přenést také do našeho slovenského světa. Zvlášť to platí o návštěvách početných divadelních scén, o setkáních s mnohými autory a interprety klasické i moderní současné umělecké generace. Bohaté zážitky a velký počet českých divadelních scén nás v slovenské vládě ovlivňovaly a motivovaly při výstavbě nových divadel, včetně výstavby nové budovy pro Slovenské národní divadlo.
Když jsem osobně obohacoval svůj život českou zkušeností, měl jsem radost, když jsem se setkával také s odezvou slovenské kultury u bratrského českého národa. Tak jako v minulosti jsem i dnes přesvědčen, že právě prostřednictvím spolupráce na kulturním poli máme předpoklady utužovat přátelství a dobré vztahy našich národů, čemuž nemůže zabránit ani státní hranice. Naopak -spolupráce nás ještě více sbližuje a kultivuje.
Ze srdce rád vzpomínám na své konkrétní přátele z různých sfér kultury, kteří byli a jsou zapsaní v mém srdci a paměti. Přestože se jim při jejich svátcích a jubileích neozývám písemně, jsou pro mne stále stejně blízko, jako v čase našich setkávání v Praze nebo Bratislavě. Stále se dokážu těšit z ´voňavých květů´ kultury, přičemž mě doslova trápí divoké, rádoby umělecké počiny, v naději, že jsou jen přechodné.
Rád bych české i slovenské veřejnosti popřál, aby kultura zušlechťovala a obohacovala život všech našich generací, zvláště pak té mladší, do které vkládáme naše naděje.“
Nakonec však nezůstalo jen u písemného pozdravu a Peter Colotka se rozpovídal.
„Je toho hodně, co nejen mne, ale také tisíce našich občanů a důvodně předpokládám, že také občanů České republiky, trápí nejen v kultuře. Kultura je důležitou součástí života a za posledních dvacet let se v mnohém změnila, tak jako se za toto období změnil celý náš život. Došlo k tomu díky působení transnacionálního a globálního kapitalismu. Není to jen krize ekonomická, ale probíhá také krize lidských práv, civilizace.
Současnost vytváří z lidí stroje bez soucitu, svědomí, morálky. Dnešní priority: honba za penězi, bohatstvím, mocí. Dominuje zájmeno JÁ. Solidarita se stala pouhým slovem. Většina se musí stále více uskrovňovat, aby několik jedinců mohlo na základě bezohledného prospěchářství arogantním způsobem demonstrovat nákladný a okázalý způsob života, míru moci - cíl všeho dnešního snažení. Ohlédnutí na má ´mladší léta´ mě naplňuje pocitem satisfakce, co všechno jsme dokázali vytvořit a udělat pro rozvoj, stálé zvyšování úrovně života celé společnosti ve všech směrech. Ten, ke škodě věci, mnozí nejen v přítomném čase účelově očerňují a často ve všech oblastech pranýřují porovnáváním s dnešními pseudohodnotami a nemají smysl pro spravedlivý pohled na náš kontinuální vývoj.“
Petr Colotka vzpomíná, že sice nebylo na ostentativní luxus, ale společnost nedovolila nikomu klesnout pod lidskou důstojnost vytvářením žebráků, prosebníků o almužnu, bezdomovců, zlodějů ze zoufalství, vrahů z nedostatku soucitu a z touhy po penězích.
Připomněl, že vzpomínka na dřívější sociální spravedlnost je dnes pro „vyvolené“ jako mávání červeným hadrem a je chápána jako útok na jejich konta. Narůstá rozpor mezi podporou základních potřeb pro důstojný život, vzdělání, vědu, kulturu, zdravotnictví a skutečnými potřebami.
„Stačí, když si připomenu, že jsme ze zaplevelené, keři a stromy prorostlé zříceniny bratislavského hradu dokázali vybudovat reprezentační symbol Slovenska. Dnes na jeho opravu nejsou peníze! Kde jsou? Kde jsou stovky miliard, vytvořené rukama generací žijících čtyřicet let v socialistickém Československu? Kolik mladých lidí dnes ví, že byly peníze na bezplatné školství, zdravotnictví, na podporu kultury, vědy, sportu, stavěla se hřiště, stadiony, školy (mnohé z nich jsou dnes v dezolátním stavu), nemocnice, z nichž se v současnosti některé pro nedostatek financí zavírají nebo prodávají soukromníkům na různé jiné účely, penziony pro důchodce a seniory, domovy se sociálními službami... V tolik kritizovaných králíkárnách desetitisíce lidí poprvé v životě měly vlastní postel, pokoj, vodovod a teplou vodu, koupelnu, splachovací WC... Dnes desítky nových nadstandardních předražených bytů zejí prázdnotou! Že jsme byli soběstační v potravinách, elektrické energii. Po dvacet let, od ´sametové revoluce´, působením kapitalistického společensko-ekonomického modelu uspokojování lidských potřeb musí převážná většina společnosti ustupovat honbě za co největším ziskem bezohledných jedinců.“
Nám nezůstává než s Petrem Colotkou souhlasit, že „žádný systém neexistuje na věky věků“.
Připravila IVANKA DŽIUBOVÁ
Autor: IVANKA DŽIUBOVÁ
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen (ISSN 1210-1494)