Stancija Zima, Rusko. 18. července 1933 tu poprvé zakřičel na svět Jevgenij Jevtušenko, ruský básník a prozaik. V roce jeho sedmasedmdesátky se s ním čtenáři znovu setkávají, jako s buřičem a rváčem nesmlouvavým ke lžím, díky knize Lyrická setkání – výbor překladů ze světové poezie od Ivana Dorovského (Tribun EU s. r. o., Brno 2010).

   JEVGENIJ JEVTUŠENKO
   + + +

   Mnozí mi radí (kritici, toť se ví):
   Měl by ses polepšit.
   Jsi krutý, kousavý.
   Já hodný byl.
   Sice jen krátce, ale byl.
   Pak život nakazil mě
   a do zubů bil.
   Žil jsem jak hloupé štěně.
   Bili mě
   a stavěli k stěně.
   Tu hloupou netečnost,
   abych byl kousavější,
   roztřískal jsem na
   kusy nejdrobnější.
   Chci vám nyní o krutosti povědět.
   Před schůzí šeptají mi:
   Nech toho, nač se rvát,
   jsi ještě mladý, měl bys raději psát
   a do hádky se zatím nepouštět.
   Já ustoupit však dokážu stěží.
   Je správné přec
   být nesmlouvavý ke lžím.
   Já komunista jsem celou svou
   podstatou
   a komunismus káže mi hlas výše
   pozvednout
   a rozmést vše, co v cestě jemu stojí.
   Mě radami dnes nikdo neopojí.
   Ať si kdo říká: netřeba se bít.
   Být krutým k nepravdě –
   toť zajímavě žít.
   (Z knihy Lyrická setkání)




Na všechny materiály prezentované na serveru obrys-kmen.cz se vztahuje zákon o autorských právech.
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen   (ISSN 1210-1494)