Musí to být zvláštní druh alergie, která dovoluje současné organizaci odpovědné za překladovou literaturu zavírat oči a k některým dílům zaujímat odmítavý postoj hodný frustrace. Příklad za všechny: v roce 1998 byl poctěn Nobelovou cenou za literaturu portugalský prozaik José Saramago (1922). Saramago je nespokojen se stavem světa a pléduje pro jeho spravedlivější uspořádání. Bezzubé idealistické teze podepírá revolučním étosem neomarxismu. Pochopit, jak se tato podpora projevuje v díle, měl český čtenář možnost poznat z jediného titulu, z historické fresky Baltazar a Blimunda. Teprve nyní, patnáct let po vydání, vychází zásadní román SLEPOTA (Plus 2010, str. 381), román, který rozhodl o udělení Nobelovy ceny.
   Epidemie infekční „bělozrakosti“ zasáhne vzorek populace jako lavina. Anonymita stírá nárok na jména, a tak autor odlišuje protagonisty povoláním (lékař, zloděj) nebo vnějším znakem (starý muž s klípcem, dívka s tmavými brýlemi). Pro reprezentanty zlovolné usurpace užívá pojmenování – zlí slepci. Děj se z větší části odvíjí v internaci, kterou představují prázdné prostory kasáren a blázince. Sem jsou armádou dováženy potraviny a základní hygienické prostředky. Svět slepých a nenakažených je oddělen pomyslnou demarkační čárou, kdo ji byť neúmyslně překročí, je zastřelen. Organizace nového údělu tak na sebe bere podobu objevů hodných Robinsona. Autor nezapomněl ani na pomyslnou hierarchii moci; tu představuje skupina zlých slepců – jeden z nich vlastní pistoli. Tato odpudivá enkláva začne záhy rozhodovat o přídělech potravin a o její směně. Pod pohrůžkou vyhladovění požadují peníze a šperky, posléze dojde na kupčení se ženami. A tady může poprvé využít svých schopností lékařova žena. Ona jediná je totiž vidoucí a tudíž vědoucí. Slepotu předstírá, aby mohla zůstat se svým mužem. Je to nádherná, plnokrevná postava, myslící i cítící, opora nejen svému muži, ale i ostatním, třebaže dar zraku musí skrývat. Jí bude patřit pomsta.
   Bohatě strukturovaný text členěný do neoznačených kapitol místy rezignuje na interpunkci, dialogy se překrývají, uvozovky se nevyskytují. Příkladem může být závěrečný rozhovor lékaře s manželkou o smyslu slepoty.
   Proč jsme oslepli, Nevím, snad se to jednoho dne dozvíme, Chceš slyšet, co si myslím já, Povídej, Myslím, že jsme neoslepli, ale že jsme slepí, Slepí, kteří vidí, Slepí, kteří přestože vidí, nevidí nic.
   Jako elementární částice se při výkladu Slepoty nabízí Platonovo Podobenství o jeskyni. Moderní výklad se opírá o slepotu z touhy po moci a ziskuchtivosti. Po slepé spotřebě. Své sehrává i náboženství; když se v závěru lékařova žena uchýlí do chrámu, neujde jí, že světci mají zavázané oči. Nejpřesvědčivější metafora slepoty...
   Námětová spřízněnost řadí Saramagovu Slepotu ke Camusově Moru nebo k Čapkově Bílé nemoci. Mechanika blázince upomene na Weisův Bláznivý regiment a na některé povídky Istvána Örkéniho. Přesto je Saramagův román jedinečný a dokládá bohatství a sílu portugalské literatury.



Na všechny materiály prezentované na serveru obrys-kmen.cz se vztahuje zákon o autorských právech.
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen   (ISSN 1210-1494)