Tak se jmenuje kniha Zbyňka Válka a vydalo ji nakladatelství Votobia v Praze (s. 156 a poměrně málo kvalitní fotografie).
Jak napovídá již sám název, pojednává o moravské metropoli v létech německé okupace, a proto ji její autor sestavil podle hlavních etap vývoje s přihlédnutím k zvláštnostem moravského života. Dvakrát se v jejím obsahu objevuje rčení Brünn je Brno a obráceně, Brno je Brünn, pokaždé s trochu jiným významem. V prvním případě je kladen důraz na snahu Němců prokazovat, že Brno je staré německé město, v tom druhém se naopak zdůrazňuje Brno jako naše druhé město, čemuž jistě odpovídá i přetištěný text z pera spisovatele Františka Kožíka, spíše poeticky a turisticky laděný. »Bylo-li Brno pozadu, spěchá nyní a dohání, co zmeškalo. Žárlí často na Prahu a snaží se jí vyrovnat tam, kde má dost sil. Věřte, že se mu to mnohdy podaří. Protože Brno je město pracovité a má odvahu, vůli a energii«, píše Kožík v jednom ze svých starších textů.
Jak Brno se vyvíjelo v létech války, to už bylo věcí zjišťování a popisu našeho autora. Snažil se jít cestou »mikrosondování«, pod povrchem vnějších, velkolepých událostí objevit i běžnou tvářnost města a jeho obyvatel. Za bod zlomu pokládá rok 1938, události kolem Mnichova a mobilizaci československé armády, zaměřil se i na psychický stav společnosti po prožitém traumatu. »Naráz doslova nahá a bezbranná republika se jen chabě snažila definovat svou budoucnost. 1. října bylo zahájeno obsazování pohraničí Němci a už za týden bylo hotovo,« píše na str. 19. Brno se ovšem dále měnilo po 15. březnu r. 1939, který je tu pokládán za osudový. »V Česko-Slovensku už málokdo podléhal jakýmkoliv iluzím. Usmiřování stále agresívnějších Slováků nikam nevedlo a Hitler byl stejně dávno odhodlán porušit sliby dané světu«. V tomto výroku se autorovi stalo ošidným ono neurčité množství »stále agresívnějších Slováku«. Kolik jich bylo? Jaký měli vliv a jak se projevoval? To se nenašel nikdo, kdo by již tehdy hájil integritu republiky? Takové otázky mohou čtenáři táhnout hlavou a v textu na ně nenachází odpovědi. Zaměřil se na odboj a represe, hlavní místo tu zaujímají Kounicovy koleje, kde bylo popraveno velké množství vlastenců, zamyslel se i nad důsledky válečného bombardování Brna a na jeho přestavbu do podoby pevnosti. Od str. 119 se již věnuje osvobozování kraje i Brna, aby o něm posléze pojednal po jednotlivých dnech. Samozřejmě se nemohl vyhnout osvobozenecké roli Sovětské armády, i když z některých narážek a formulací je vidět, že o ní píše bez velkého nadšení. Závěrečná kapitola nese výmluvný název: Pochmurný účet. Bilancuje v ní i kvantitativně veškeré ztráty a jde ještě o kousek dál, když se zmiňuje také o ztrátách morálních a o relativizaci hodnot. Objevná je pasáž popisující dnes už nikoli všeobecně známý fakt, že z Brna byl vytvořen velký zajatecký tábor, v němž němečtí vojáci čekali na odsun do SSSR (píše »do Ruska«) a zatím pracovali při úklidových pracích a na statcích v okolí.
Autor: Josef Bílek
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |