Proslulou sbírku zkamenělin shromáždil v Praze usedlý Francouz Joachim Barrande. První artefakty náhodně našel na procházce v r. 1833 pod zlíchovským vrchem Dívčí hrady. Doma je uložil na pracovní stůl, ale brzy zmizely. Hyperaktivní posluhovačka bez mučení přiznala, že „to ošklivé kamení“ vyhodila, neboť hyzdilo „jemnostpánův“ stůl obtěžkaný krásnými a vzácnými knihami. Barrande ji vyslal na smetiště, kde kameny k oboustranné úlevě našla. Oba trilobiti dodnes zaujímají čestné místo v pražském Národním muzeu. A posluhovačka? Nebyl to nikdo jiný než maminka Jana Nerudy, zvaná Barrandem „Bábinka“.
Sbírka budila v Praze závist, vždyť cizinec přetrumfl i takové sběratele, jako byl kustod Národního muzea A. C. J. Corda, guberniální rada Ignác Hawle, strahovský opat J. K. Zeidler a zejména pražský sládek J. Šáry (Schary). Corda se utopil v Antilském moři s lodí Viktoria při návratu z výzkumné cesty, Hawleho sbírku Barrande zakoupil a Šáryho kolekci dědicové prodali do Ameriky.
Národní muzeum bylo jako na trní, komu Barrande plod své sběratelské vášně odkáže. Když na podzim r. 1833 konečně otevřeli jeho závěť, řediteli přírodovědeckých sbírek profesoru Antonínu Fričovi spadl kámen ze srdce - věrný Barrande učinil univerzálním dědicem Národní muzeum s výslovným odůvodněním: „Z české země pocházejí, a proto nechť české zemi náležejí.“
Sbírka nicméně nebyla kompletní. Barrande, ač cizinec, v revolučním r. 1848 souhlasil, aby rebelující občané použili na pouliční barikády i jeho bedny se zkamenělinami. Mnohé se samozřejmě nevrátily a česká geologie nezvratně přišla o důležitý materiál z dnes již neexistujícího naleziště Bruska v Chotkových sadech, takže poměry tohoto geologicky záhadného místa zůstanou navždy tajemstvím.
Co však po Barrandem zbylo (kromě Jana Nerudy, pokud ho opravdu zplodil on, a samozřejmě kromě obrovitého, čtyřiadvacetisvazkového díla Silurský systém středních Čech), byly české rodové názvy zkamenělin: Panenka, Dceruška, Spanila, Mila, Tenka, Tetinka, Kralovna, Pantata, Vevoda, Synek. Učinil nesmrtelnou i „Bábinku“ - Babinka prima. Zvěčnil i slovanský „rukopisný“ dávnověk: Šárka infelix, Zdimir solus, Sláva bohemica, Vlasta superba. A vrchol všeho - jednu ze zkamenělin nazval na Smetanovu počest Nevěsta vendita (Prodaná nevěsta)! A přes odpor zejména německých geologů, kteří prosazovali změny typu Regina místo Královna, Puella místo Panenka (Nevěsta), tyto názvy artefaktům nalezeným v české půdě zůstaly na věčné časy!
(Joachim Barrande se narodil 11. srpna 1799 – před 210 lety)
Autor: KAREL SÝS
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen (ISSN 1210-1494)