Kdo chce s vlky žíti...
Nejsem zaujatý vůči zvířatům, ale přesto mne porovnávání lidí se zvířaty vadí. Proč tedy tento nadpis? To je jen vzpomínka...
Byl jsem ještě malý kluk a za okupace chodil s babičkou do sousední vesnice na nákupy. V této vesnici bylo několik menších obchodů a také prodejna Bati, nyní je tam místní restaurace. Dodnes si vzpomínám na ten mrazivý pocit, když jsem uviděl na výkladu Baťovy prodejny:
"Židům a psům vstup zakázán!"
Nevím, zda podobná upozornění visela na všech prodejnách Bati, ale pochybuji, že by se jednalo o zvláštní aktivitu ve zmíněné obci - Suchdol u Kutné Hory.
Bylo mi tenkrát 7-8 let a neuvědomoval jsem si plně, co to znamená. Tušil jsem jen, že ten příkaz je tam od nepřátelských Němců a podvědomě jsem začal stranil Židům, i když jsem tehdy ještě nechápal všechny souvislosti. Ty jsem pochopil až později...
Nyní mi připadá, že na dlouhé pouti roky se souvislosti a vzájemná podmíněnost událostí jakoby začaly vytrácet:
1939-1940
Pokus J. A. Bati o přímou kolaboraci s nacistickými pohlaváry (jednání s maršálem Hermannem Göringem - v zájmu Říše uvolnit středoevropský prostor přesídlením árijského obyvatelstva Československa do Jižní Ameriky).
Web "KSČM - Názory a polemika" podle agenta britské Inteligent Service J. Udržala.
Uvádím zde zdroj, protože stoupenci rehabilitace jej zpochybňují.
Snad jako kuriozitu bych chtěl ocitovat z webu "Brazílie - geografie", kde pod oddílem "Baťova města" se v závěru píše: "Plán Jana Bati - program přesídlení Čechů a Slováků do Patagonie a vytvoření nového Československa (Batalandu) po předpokládaném vítězství Hitlera ve 2. sv. válce - naštěstí nebyl realizován."
Informace o chystaném přesídlení do Patagonie se objevily během války také v krajanském tisku v USA.
1940-????
J. A. Baťa je na černé listině Spojenců a v r. 1941 musí proto opustit USA, uchyluje se do Brazílie.
Baťovy závody v Československu na základě dohody zahajují válečnou výrobu pro Německo. Vyrábějí plynové masky pro wehrmacht a speciální jednotky SS, pneumatiky pro německá válečná vozidla. Z iniciativy vedení Baťových závodů se vyrábějí speciální části pro raketové střely V-1 a V-2.
1945
Podniky Bati v ČSR znárodněny na základě dekretů prezidenta Beneše o konfiskaci majetku zrádců a kolaborantů.
1947
J. A. Baťa získává brazilské občanství a je vymazán z černé listiny Spojenců (?).
V ČSR je v nepřítomnosti odsouzen na 15 let za kolaboraci.
1962
J. A. Baťa po sérii neúspěšných soudů se svou rodinou se písemně vzdává všech svých nároků na majetek firmy Baťa po celém světě.
1994
Nejvyšší soud ČR zamítl žádost dědiců J. A. Bati na jeho rehabilitaci s tím, že rozhodnutí poválečného soudu o kolaboraci s nacistickým režimem je nezvratné.
2007
Citace z webu Seznam Encyklopedie - Jan Antonín Baťa: "Rodina Jana Bati se nyní snaží rehabilitovat Jana Baťu. Díky silné finanční podpoře se jí to zřejmě podaří."
Zlínská pobočka Konfederace politických vězňů udělila J. A. Baťovi čestné členství in memoriam.
Městský soud v Praze za řízení předsedkyně senátu Marie Markové zrušil rozhodnutí Národního soudu z r. 1947. V tisku se uvádělo, že jedním z důvodů pro dané rozhodnutí bylo to, že se prokázalo, že J. A. Baťa finančně podporoval zahraniční odboj. Pro správné ocenění významu této skutečnosti v dané kauze by však bylo nutné ji zařadit a posuzovat v časové souvislosti. Rok 1942 - bitva o Stalingrad - byl totiž zlomem v průběhu druhé světové války. Stalo se zřejmým, že Hitler válku nevyhraje.
Po zrušení rozsudku Národního soudu Tomáš Baťa nevyloučil, že rodina bude usilovat i o navrácení konfiskovaného majetku v Česku (Český rozhlas 26. 6. 2007).
Dne 25. 6. 2007 vyjádřila dcera Jana Bati Baťová de Oliveria žijící v Brazílii pro vysílání ČT jménem celé rodiny uspokojení nad rozhodnutím soudu a tlumočila též odhodlání téže rodiny požadovat od českého státu finanční odškodnění, jehož výši odmítla sdělit ( ČT 25. 7. 2007).
Další léta ???
Chápu, že se velcí vlastníci ocitli po okupaci Československa před těžkou volbou. Mohli si zachovat majetek za cenu kolaborace s nacisty a zrady vůči vlastnímu národu a nebo jej, možná dočasně, ztratit a zachovat si čistý štít. Patrně byli ovlivněni i vlastní představou o tom, jak dopadne druhá světová válka. Je výhodné se přidat na stranu budoucího vítěze.
Pokud se zmýlili ve svém odhadu, pak je po r. 1945 čekaly těžké chvíle. Vzpomínky na válku a na okupaci, na koncentrační tábory, na vyhlazování celých národů byly velice živé a tak je čekala spravedlivá odplata.
Jak se ukazuje, s časem může být vše jinak. Objevují se nové motivy a nové hybné síly, hledají se a nacházejí nové skutečnosti...
Když se nad tím vším zamýšlím, přepadá mne hluboký pocit studu a hanby.
Nejsem stoupencem toho, aby člověk byl odsouzen a trestán na základě nedoloženého obvinění. Každý má mít právo dovolávat se spravedlnosti, pokud se domnívá, že byl poškozen. Je však velice obtížné a ošidné posuzovat události s velkým časovým odstupem, tím spíše, když je dělí celá historická epocha.
Rád bych věřil, že muži a ženy v talárech, kteří budou o dané kauze rozhodovat, budou mít dostatek energie, vytrvalosti a dobré vůle dobrat se pravdy.
Chápu úsilí dědiců a příbuzných J. A. Bati, kteří se mohou cítit poškozeni - morálně i materiálně. Pro spravedlivé posouzení případu by však bylo nutné, aby se stejným zaujetím byl prezentován a následně zvážen hlas těch, kteří obhajují právní a historickou kontinuitu našeho státu.
V této souvislosti se mi vybavuje román anglického autora o procesu, který se odehrál v Anglii po 2. světové válce. Jednalo se o lékaře, který byl v rozjitřené poválečné době veřejně obviněn, že v koncentračních táborech prováděl pokusy na živých lidech. Zmíněný lékař žádal o očištění z uvedeného obvinění a požadoval dále vysokou finanční částku za utrpěnou újmu na své cti. Soud mu dal za pravdu v tom, že se neprokázala jeho přímá účast na těchto nelidských pokusech. V průběhu samotného procesu však vyplynuly na povrch takové okolnosti o osobnosti žalobce, že závěr procesu proběhl v anglickém duchu a dramaticky. Na otázku k představiteli poroty, zda porota dospěla k závěru, že žalobce má právo na finanční náhradu za újmu své cti, bylo odpovězeno: "Ano."
A v odpověď na otázku, jakou částku považuje porota za přiměřenou, zaznělo: "Půl penny." A soud toto rozhodnutí poroty potvrdil. (Půl penny byla v té době nejmenší částka, kterou bylo možné v anglické měně vyplatit. Pod stejným názvem byl citovaný román vydán.)
Autor: RNDr. Milan Vinduška, CSc.
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen (ISSN 1210-1494)