Móda - v čemkoliv - byla odjakživa proměnlivá. Jejím vrtochům a výstřednostem propadaly čas od času určité vrstvy obyvatel: ženy, muži, mládež, příslušníci některých profesí. Někdy se stávalo, že některé módní novinky zaujaly širší spektrum společnosti bez ohledu na ženský a mužský rod či generaci. Viz masová obliba dámské obuvi, tzv. šedého moru, texasek, šusťáků, přenosných tranzistorových rádií nebo přenosných sluchátkových přehrávačů. Ale i to se v praxi ukázalo módně pomíjivé. Stejně tak se nestala mužská část obyvatel kolektivně (natož pak trvale) ománičkovaná či ocopánkovaná. Vidina celého národa propadlého doslova epidemickému opičení se po posledních západních projevech stádní mentality byla ještě do nedávna nepředstavitelná. A přece. Jen se dnes podívejme kolem sebe: kdekoliv, na ulicích, v obchodech, restauracích, hospodách, v barech, na tanečních zábavách, estrádách, v divadlech, kinech, na úřadech, na všemožných pracovištích, v dopravních prostředcích i během soukromých návštěv - prostě všude - neuvidíte skoro nikoho bez obligátního mobilu u ucha (do kterého většina lidí bez ustání bohapustě žvaní) a bez plastové láhve s minerální vodou (ze které každou chvíli, za chůze či během jiné tělesné činnosti, lidé neustále ucucávají). Skoro se zdá, že by mělo být známé Desatero rozmnoženo o nové přikázání: Neopustíš domova svého bez mobilu a flaštičky s vodou! (co krok, to plk, co krok, to hlt). Je jasné, že to všechno už dávno nemá co dělat s nějakým módním výstřelkem, ale jde o psychicky vsugerovaný projev stádní mentality.
   A bohužel nejde o záležitost přechodnou, ale trvalou, bez ohledu na varování expertů před zlověstnými následky. Ta prostě padají na hluché uši, podobně jako tomu je u narkomanů a alkoholiků.
   Přesto však není situace úplně beznadějná. V případě mobilů skýtá reálnou naději na změnu samotná technologie, která je vytvořila. Od prvních modelů velikosti cihly je postupně zminiaturizovala, tak že se dnes dají pohodlně schovat do dlaně. Až vývojová tendence zákonitě zmenší mobily do velikosti prstýnků a kuliček hrášku, většina z nich bude postupně a beznadějně poztrácena - a bude od nich svatý pokoj.
   A co flaštičky s vodou? Kdo by si kdy dříve pomyslel, že budeme jednou kupovat vodu v obchodech, tak jako brambory a chleba? Dnes je to fakt a mnohamiliardový kšeft. Novým faktem také je, že světu hrozí nedostatek pitné vody. Experti varují, že voda bude brzy velmi vzácná a drahá komodita, dražší než nafta. Představa, že voda bude jednou na lístky, na příděl, se může dnes zdát stejně nepochopitelná, jako by se nám ještě nedávno zdála představa pravidelného nákupu vody v obchodech. A přece jde také o realitu, která se zřejmě uskuteční dříve, než se nadějeme. Chodci oflaštičkovaní minerální vodou na veřejnosti budou patřit minulosti, jako ti s mobily u ucha.
   Jakou asi jinou náhražku si najdou lidé pro své kolektivně stádní přežvykování? S jakým jiným nezbytným vybavením se budou osmělovat vycházet ze svých domovů na veřejnost? Proč by se jím nemohly stát osobní, přenosné a elegantní kanystry se »zaručeně čistým čerstvým vzduchem? (Co krok, to lok).
   Nebo si snad doopravdy myslíte, že by se konzumní lidské stádo nedalo nachytat na pravidelný nákup potřebného vzduchu?




Na všechny materiály prezentované na serveru obrys-kmen.cz se vztahuje zákon o autorských právech.
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen   (ISSN 1210-1494)