Básně z knihy Karla Sýse Vzducholoď v parku, která vychází k 100. výročí narození Kamila Lhotáka
KAREL SÝS
Nový věk
Cíl
je jen metál
zavěšený na zádech
chvátajících chvil
A přece
díky že jsem žil
že jsem se přiblížil
V zemi nikoho
Jsem ničí
jak výboj slavičí
mezi póly oblaku a hroudy
Jsem v peci sil
kterou roztopil
zlý a prázdný rukáv čísi
Snídaně v trávě
Anička si lehla do trávy
a jí
Ani v ráji se tak nemají
Cvrčci cvrkají a stroje tiše předou
Jsme tu mezi přírodou a vědou
Letka vypečených holoubátek
letí do úst - ozubených vrátek
Slunce žhne Je požehnaný den
A k srdci stoupá sladká povodeň
Anzani
Obrnit se jenom plaňkami
a režným plátnem
Vzlétnout
a zabít se
pro jednu chybu
ve snu jistého italského hraběte
Je mi to strašně povědomé
Čtvrtý rozměr
Když jsme vyběhli ze skleníku
byl už aeroplán pryč
Ale žluté semeno jeho trupu
zapadlo hluboko do půdy našich zorniček
Jizvu získanou v dětství
nevyhladí ani žehlička stáří
A tak když předek mého letadla
byl už v Zítra
a já ještě v Dnes
začal jsem se těšit že znovu uvidím
ten dávný a milovaný výjev
a s rozkoší jsem se ztrácel...
(Ze zápisníku pilota
zmizelého v Bermudském trojúhelníku)
Nedělní splín
„Pusťte vše!“
(Staré zvolání)
Polední vedro pere mozky
klouby jako dna ti žere nečinnost
Povinnost rve padák touhy z ramen
marně trháš se a křičíš: dost!
Sklapni čas do krabičky na zápěstí
pak ji rozdupej a na prach rozetři
Nebuď už soustem pro čelist Chci a Musím
zruš tu rozepři!
Nafoukni tedy záložní balón ducha
a nech v něm usednout alespoň dítěti
Uvidíš světy polární čapky smekat -
slyš vodík zpívati a sladce syčeti
Báječný muž na Rogallově křídle
Neseš si své křídlo na ramenou
Cestou pomůže ti Vašek Šimon Jirka
a ještě nahoře ti setře pot
Veronika v pohorkách a ve větrovce
Ale potom jsi už sám
zavěšen na sladké hrazdě vzduchu
a nevěříš že mohou existovat
nenávist a rozdrcené kosti
pasti železa a studně plné těl
Myslíš že jsi všemu uletěl
než dole sklapne lstivá náruč trávy
Vzducholoď v parku
Tahle báseň by mi měla vynést
pět tisíc korun
které jsem dal Kamilu Lhotákovi
za stejnojmenný obraz
Byl popraskaný už když jsem ho kupoval
a dodnes nepřestal pracovat
na své zkáze
Každý večer mu na čele naběhne žíla
a ráno praskne a na dno rámu spadne
uschlý chroust
Loupe se a opadává
jako mé sny a jejich zašlé lesky
jež kdosi odrazil
od příliš šťavnaté a nevyzrálé desky
Splín a ideál
Každý rok sis sem chodil pro báseň
a báseň vždycky spustila
jak dobře natažená a udržovaná zbraň
Dával sis tu schůzky s Kamilem Lhotákem
dříve než jsi vůbec zjistil
že je to bytost ze smrtelného masa
První dopis Františka Hrubína ti tu zteřel v dlani
jako starý nemocný list
Nosils ho v kapse s růžovým dopisem první lásky
mezi dvěma papíry přeskakoval Eliášův oheň
Letos poprvé se báseň neozvala
pokud nepovažuješ za báseň tato zmatená slova
záchranný pás hozený do prázdna
Ale na chvilku se ti přece zazdá
že sem stále patříš
a žes to dosud nevzdal
Autor: KAREL SÝS
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen (ISSN 1210-1494)