Svými návrhy v debatě k budoucímu KMENU jsem se asi dost shodil v očích čtenářů-literátů, kdepak seriál, kdepak Bobří hráz atd. Ale přesto bych se rád trošku v KMENU uplatnil: mám v úmyslu Ti navrhnout otiskování několika pokračování mého životopisu, o čemž - myslím - jsem Ti již někdy u mne povídal! Oslavil bych v těch počátečních kapitolkách ještě jednou ty "moje" nuselské ulice, Jaromírovu, Svatoplukovu, Oldřichovu, vzpomněl bych i na krámek paní Truhlářové atd., zkrátka všechna ta místa, kde jsi podle mých kusých informací nedávno také procházel při hledání těch stařičkých nápisů a vůbec stop po oněch zašlých dobách...
27. 1. 1988
Jiný můj plán, širšího rozsahu, je soutěž školních tříd celé republiky, využil bych k tomu popularitu Rychlých šípů a Žlutého kvítku, přičemž hlavním úmyslem by bylo usměrnit trochu, resp. zlepšit trochu, či snad dokonce h o d n ě morální profil dnešní mládeže, zejména ovšem mládeže školního věku. Možná, že by to "chytlo". Podle hovorů návštěvníků u mne, i na besedách apod. je určitou vrstvou dětí školního věku přímo touha, aby se někde nebo někdo ujali takového "vylepšovacího" prostředku. Myslel jsem přitom na KMEN, zda by byl ochoten k tomu poskytnout určitý malý prostor.
27. 1. 1988
Když jsme vydávali Vpřed, zavedl jsem ten známý odznáček Žlutý kvítek, a čtenáři si jej houfně objednávali, museli jsme pořád doobjednávat další výroby, bylo rozebráno téměř 200.000 odznáčků. Byly z porcelánové (skleněné) hmoty, a kdo Žlutý kvítek měl na kabátu nebo na blůze, hlásil se veřejně k slušnosti, čestnosti atd.
27. 1. 1988
Teď ve 20. KMENU mne zaujala ta reportáž o Walt Dysneovi a jeho šedesátiletém Myšáku Mikym. Napadlo mne, že by snad bylo možno vzpomenout na podzim padesátin Rychlých šípů, kdy se poprvé v říjnu či listopadu objevili v Mladém Hlasateli. Moji dva mladí přátelé dávají dohromady celý podrobný almanach o nich (bude to Xerox, celkem snad asi 500 výtisků, ale bude tam vše, co dostupného se dalo o nich napsat. Dělají to náramní fandové.).
20. 5. 1988
Díky za oba poslední KMENY, v nichž figuruji. Rád Ti posílám další kapitolky Života v poklusu, č. 11 a 12. Desítku už máš.
Od Slavností jara ve Vojanových sadech jsem se tam stal stálým návštěvníkem, pořád nemohu zapomenout na tu atmosféru, vůni šeříků a záplavu kvítí. Jsem rád, že jsem se mohl účastnit.
16. 6. 1988
Pro článek ve 40. KMENU (Vacke) je velké pobouření v řadách mých příznivců, a já sám, když jej čtu znovu, vidím, že mě ten člověk viditelně chce skandalizovat (už jen tou zmínkou o mém vztahu k ženám!!!) a vůbec nadhazuje, že celá moje tvorba vlastně pramení z mého nějakého podivného založení, apod. Byl jsem upozorněn, že Vacke už před 25 roky při veliké diskuzi o mne ve Zlatém máji napsal jako snad jediný čtenář nepříznivý názor o mé tvorbě. Píše tam, že není pro to, aby se dělaly reedice mých knížek a doslova říká:
"A ačkoliv jsem nebyl žádné zázračné dítě, tím méně ne pak hodný chlapeček, nikdy jsem nepatřil k obdivovatelům těchto podivných didaktických příběhů s nádechem naondulované romantiky."...
Asi mu něco napíšu, nebo odpovím v KMENU, jestli mně to vezmete. Píše, že už jako malý kluk měl odpor k mým knížkám, ale tím jen dokazuje, že se sám lišil od drtivé většiny čtenářů jeho věku, a že tedy sám normálním dítětem nebyl.
13. 10. 1988
Vracím Ti s díky kopie recenzí na Tajemství Velkého Vonta a na Strach nad Bobří řekou. Děkuji Ti za doporučení k vydání. Některé neuvěřitelnosti se skutečně staly, např. já byl uchráněn asi 12 hodin před nástupem do Říše na nebezpečné odklizovací práce (nálety) jen zázrakem, když úředník na pracovním německém úřadě vytáhl kartu z evidence a tím i mne z transportu. Byl to Čech a riskoval svůj život!...
Proto i Rikitan mohl tak lacino a zázrakem zůstat při sdružení, aby mohl vést další tábor ve Sluneční zátoce...
Také ředitel školy půjčil malý kufříkový stroj na rozmnožování (ruční, bez motoru-elektriky) na výrobu Tam-Tamu. Jsou to věci opravdu ze skutečnosti vzaté, i když dnešnímu čtenáři neuvěřitelné...
27. 10. 1988
S paní lektorkou Poberovou dost válčím, korekturu by měl dělat muž, duchem kluk, šlo by vše snadněji. Leccos mi chce škrtat, což ale nelze připustit. Jen něco!...
27. 10. 1988
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen (ISSN 1210-1494)