Klasické dílo humoristické literatury autorů Vlastimila Rady a Jaroslava Žáka Bohatýrská trilogie nabízí mimo jiné povídku o kanadských žertících, jejíž dva trampští hrdinové se jmenovali Underwood a Remington. Prvně jmenovaný žertéř propůjčil své jméno stařičkému psacímu stroji, který po celá léta používal i Jaroslav Foglar. V lednu 1994, kdy zánět spojivek spisovatele na čas vyřadil z práce na dokončení rukopisu knížky Modrá rokle, Foglar nakonec přistoupil na návrh dodiktovat příběh svému dobrému kamarádovi. Nakladatelství tak knížku dostalo už na disketě a před Vánoci 1994 byla knížka na trhu.
   Zrak se spisovateli už dávno upravil a Jaroslav Foglar se opět vrátil k psacímu stroji, nikoli však už k underwoodce. Měl totiž už tři jiné stroje, z nichž jeden - consul - mu však již také odešel... Stařičkou underwoodku spisovatel věnoval jednomu mladému členovi pražské Dvojky, ale později toho litoval, neboť se dozvěděl, že stroj skončil v bazaru... To zase fiktivní žertéři Underwood a Remington byli z osady Popokatepetl...
   Druhý ze strojů - consul - si spisovatel vzal s sebou do Thomayerovy nemocnice, kde byl od jara 1995 dlouhodobě hospitalizován.
   Nu a ten třetí, snad japonské značky, je možná dosud v zapečetěném Foglarově bytě...
   Nechtějme však rozlousknout úplně každé Foglarovo tajemství, zapsané převážně stařičkou underwoodkou. Ochudili bychom tak další generace čtenářů o romantiku míst, kde Jan Tleskač vynalezl létající kolo a tajemný Širokko mizel v uličkách Stínadel. A ta byla kde? Neprozradím! Jen uzoučký průchod z Haštalského náměstí k Obecnímu dvoru získal na počest Jaroslava Foglara označení Ve Stínadlech - teprve nedávno - a ani malůvka ježka v kleci na zdi v sousedství typické červenobílé cedule pražského značení ulic ještě nic nedokazuje. Ostatně ježka v kleci lze objevit i na jiných místech v okolí Anežského kláštera a nejen tam. Ani Řásnovka odtud není daleko, ale ta "skutečná" Foglarova z knihy Tajemná Řásnovka oplývá jinými dvorky, spoustou ohrad a plotů a v knížce jsou navíc železniční koleje, nádražíčko, závory...
   Psal se duben roku 1950, kdy Jaroslav Foglar znalý Vinohrad a Nuslí, neboť to byla místa jeho žití, objevil nedaleko vršovického nádraží ulici Na louži, jejíž název ho zaujal a železniční most na silnici na Bohdalec, zdejší konečnou stanici tramvaje... Často zde sedával k psaní v malém parčíku. Chodil i do oblíbené "Grébes" (tj. Grébovky), odkud byl výhled na staré kouřící domy, dvorky, kroutící se koleje, na bezpočet zákoutí a prázdných prostranství... Foglarova fantazie nasměrovaná na klukovský svět záhad a plná touhy objevovat tajemství nalézala a poté chlapcům zpátky nabízela.
   Abych nezapomněl, v nezastavěné ulici Na louži jsem bydlel i já - už od roku 1938 a ohrady ve Vršovicích, Nuslích a na Bohdalci jsem také přelézal. A list ginkga z Grébovky, vložený do jedné foglarovky, ještě pořád mám. A že už jsem dědek!




Na všechny materiály prezentované na serveru obrys-kmen.cz se vztahuje zákon o autorských právech.
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen   (ISSN 1210-1494)