Profesor slavistiky na brněnské filozofické fakultě Ivan Dorovský se narodil v Egejské Makedonii r. 1935. Část rodiny emigrovala do Austrálie, Ivan zakotvil v Brně, vystudoval v druhé polovině padesátých let filozofickou fakultu, zde se seznámil s budoucí manželkou Dagmar, pocházející z hanáckých Otaslavic. A manželka Dagmar Dorovská uspořádala výbor z jeho poezie, vydaný s názvem KOŘENY (nakladatelství Albert, Boskovice, 2005, 83 str.).
   »Mé kořeny jsou tam / na Balkáně«, tak začíná titulní báseň. »Nyní jsem dlouho v Čechách doma. / Všude však přece jen tak trochu cizí« - čteme v básni Rodná ves (s. 11). Ale do rodné země se Ivan Dorovský vrací, ve výboru najdeme oddíl věnovaný Ochridu (nese název To jezero je krásné). Ale díky šťastnému manželství vítězí radost z nového domova: »Lákají mě dálky, jež slibují mnohé. / Lákavější je však pro mne / vracet se domů, / na místa, která důvěrně znám...« (báseň Dálky, s. 27). A tak je tu dvojí domov - Brno a manželčina rodná hanácká vesnice.
   Závěrečný oddíl sbírky je věnován aforismům. Jeden z nich nese název Omyly generací (s. 74): »Omyly mé generace budí zlost, / protože chválí pouze minulost. / Dnešní generace zase míní: / dějiny začínají až nyní, / nebo dokonce že už vlastně skončily./ V tom právě tkví generační omyly«.
   Dagmar Dorovská uspořádala výbor z poezie svého manžela - v doslovu jej představila nejen jako básníka, ale i jako překladatele chorvatské, slovinské, makedonské, srbské, bulharské poezie i prózy do češtiny, ale také českých básníků Oldřicha Mikuláška, Pavla Šruta aj. do makedonštiny. Podílel se také na slovnících spisovatelů - bulharských, slovanských, řeckých, balkánských.
   Nutno ocenit pilnou a důkladnou práci Dagmar Dorovské na uspořádání čtivého výboru.



Na všechny materiály prezentované na serveru obrys-kmen.cz se vztahuje zákon o autorských právech.
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen   (ISSN 1210-1494)