Všichni jsme neustále na cestě...
Málokdy si to však uvědomujeme tak silně jako právě v létě. To se v nás probudí jakýsi dlouho skrývaný atavismus předků a najednou sami sebe přistihneme, jak balíme své cestovní zavazadlo a zkoumáme, co v něm ještě chybí a čím bychom je mohli na poslední chvíli dovybavit.
Nikdo z nás by patrně neuměl říci, jak k tomuto cestovnímu vzrušení vlastně došlo. Byli jsme přece docela spokojeni na prohřátém kameni před domem, kde tak pokojně a klidně přicházel večer, nad hlavami se nám rozsvěcovaly hvězdy a ze setmělého obzoru čarovně a neopakovatelně vyplouval měsíc. A soused s kosou přes rameno se vracel z luk, kde celý den kosil trávu - dlouhé noci nám teď bude vonět do oken, než proschlou trávu svezou do stodoly. Louky pak obrostou otavou, bílými kopretinami, fialovými kakosty i kohoutky lučními.
Nad hlavami se nám probudily lípy.
Ještě včera mezi listím šelestily zavřené paličky květů a dnes po ránu se otevřely zlaté hvězdy květů a provoněly vzduch medovou sladkostí.
Potom se snáší večer.
Velebně, vznešeně a tiše.
Je voňavý, teplý a něžný.
Zvedněte ruku, pane faráři Horo, a poděkujte mu i za nás. Neboť dívky už odešly do luk. Slyšíte jejich zpěv? A chlapci vycházejí za nimi, hledajíce v humnech skryté a doposud neprošlapané chodníčky. Lidská srdce kvetou jako před léty láskou a něžně se hledají.
Nebojte se o ně.
Na tichých letních cestách nezbloudí. Najdou se a krása noci je prostoupí, aby se jim do duše vrátil klid a mír.
Hle! U cest rozkvetly čekanky!
Léto tedy vrcholí.
Vracíme se domů a objevujeme nové hodnoty života, věci a jevy, které jsme doposud neznali, neboť jsme na ně srdcem nedokázali dohlédnout. Nyní se situace změnila. Také my jsme dozráli a zmoudřeli. I když toho máme ještě tolik před sebou.
Po cestách dobrých a tichých veď nás, živote. Abychom i my mohli říci:
Léto budiž pochváleno!
Autor: Miroslav Kapinus
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen (ISSN 1210-1494)