Není mnoho odborných konferencí, příležitostí pro setkání odborníků, které by se dnes mohly pochlubit již 29. ročníkem. Václavkova Olomouc k nim stále patří. V době své největší slávy patřila tato často i mezinárodní konference k prestižním vědeckým setkáním, kde se formovaly a také formulovaly uměnovědné a estetické koncepty. V podtextu všech ročníků se nesl odkaz marxistického estetika, uměnovědce, folkloristy Bedřicha Václavka, který položil za druhé světové války život za své politické přesvědčení.
Samozřejmě, že v tak relativně dlouhé tradici trvání vědeckých setkání se najdou léta tučná i hubená, avšak téměř všechna se vyznačovala tvůrčím duchem, někdy až tvrdými diskusemi nad zvolenými tématy. Bohužel v posledních letech se právě tento tvůrčí duch z jednání Václavkovy Olomouce vytratil. A tak stále méně přitahuje toto setkání okruh uměnovědných či kulturních pracovníků, o mladé generaci nemluvě.
Hledáme-li příčiny, jistě jich bude několik. Nelehká situace po roce 1989, kdy navzdory všemu se podařilo Prof. Jaromíru Dvořákovi doslova vydupat pokračování Václavkovy Olomouce a udržet jejího ducha. Bohužel jeho neúčast z důvodu vážné nemoci se odrazila na koncepci a celkovém duchu Václavkovy Olomouce. Poslední ročníky nejsou tematicky profilované, a pak tedy velmi stěží se nalézá platforma k diskusi. Většina příspěvků je koncipovaná jako faktografická, a to i zajímavá sdělení neprovokují diskusi, nekladou otázky.
Pořadatelé by si měli uvědomit, že odborná či vědecká setkání bez možnosti diskuse, konfrontace, ale i názorových střetů nemají vlastně smysl. Právě osobnost Bedřicha Václavka a jeho generačních souputníků rozvíjejících marxistickou či levicovou estetiku a uměnovědu, ale samozřejmě i jiné humanitní disciplíny, by měla být i pro nás příkladem odvahy klást otázky a nebát se na ně odpovídat, i když všichni nebudeme kývat hlavou jedním směrem.
Autor: vb
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen (ISSN 1210-1494)