I kuchařka s recepty může být v naší moderní době zajímavou literaturou. Svědčí o tom ediční počin pražského nakladatelství RADIX, které nyní vydalo ITALSKOU KUCHAŘKU - RECEPTY BABIČEK A TETIČEK Italskou kuchařku z pera Češky Evy Ferrara, bohatě ilustrovanou Janem A. Pacákem. Kromě receptů a čtyř základních principů italské kuchyně, jejichž základem je nemíchat a neměnit chutě, se čtenář dozví mnohé zajímavosti z italského životního stylu. Italové ráno moc nesnídají, nechybí šťáva z citronů a pomerančů. Snídají, pokud to jde, vždycky pohromadě. Občas si do kávy kápnou šťávu z grepu. Svačí pouze děti a když, tak jedině pizzu. Obědvá se většinou doma a zpravidla kolem jedné hodiny odpolední. K obědu je většinou rizoto nebo těstoviny, hodně čerstvého zeleného salátu, ovoce a trošku vína nebo piva. Odpoledne se nesvačí, u večeře se hodně povídá. K večeři je většinou zelenina, ryby, sýry, salámy a ovoce. Maso je obvykle pouze jedenkrát v týdnu. Italové nejsou tak obézní jako jiné evropské národy, jejich strava je nesmírně zdravá. Sobota je v Itálii považována za den návštěv, oběd se odbude doma a večer se vyráží k přátelům nebo s přáteli do pizzerie či do restaurantu. V každém případě je sobotní večer příležitostí k setkání s přáteli. Setkání trvá od osmi večer do jedné dvou do rána. Zpravidla při návštěvách v rodinách přicházejí hosté i s nějakým jídlem. Nedělní oběd trvá až do čtyř odpoledne. Jak nemají Italové ve zvyku se opíjet, v neděli pravidlo maličko poruší. Večeře bývá ten den chudá. Italové nedojídají zbytky. Prostě buď snědí, co uvařili, nebo to vyhodí. Není to otázka peněz, je to proto, že Italové ctí jídlo čerstvé.
   "Italská kuchařka" české autorky je nesmírně zajímavou četbou díky upřímnosti, s jakou je napsána. To konečně autorka vyjadřuje již v úvodu: "Dvacet let svého života jsem strávila v jižní Itálii. Byla jsem vzornou italskou manželkou. Jednoho krásného dne, to mi bylo čtyřicet, jsem sbalila kufr a vrátila se do Prahy. Začala jsem zde opravdu žít. Pracuji, studuji, bavím se. Do Itálie bych se už nevrátila. Itálie je krásná, italští muži jsou zábavní a galantní, ale doopravdy milují pouze svou matku, na které jsou závislí (a která jim vaří nejlépe), jsou sobečtí a egocentričtí. Ocení však dobré jídlo a stolování. A také rádi vaří. Každý Ital má aspoň jeden vyzkoušený recept, na který balí holky. Tam opravdu láska prochází žaludkem, ale nestačí muže prostě nasytit. Musí to být dobré! A italská kuchyně je opravdu nejlepší na světě."

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]